DNESKA MALUJU...je to strašně moc osvobozující pocit. Pocit, až se mi chce brečet! I pláč je vlastně obrovsky osvobozující.

Připadám si tak trochu jako ve vězení. Ve vězení, které ale není zamčené. Znám ho! Nejsem v něm poprvé. Když jsem se tu minulý týden ocitla, hned jsem věděla, že to zrovna tady moc dobře znám. Tady jsem strávila docela dlouhou dobu. Byla jsem tu zavřená, ve dne a hlavně v noci a přitom ty dveře z toho vězení byly...

Snažím se chytit nit. Snažím se chytit nějaký konec a nebo možná začátek provázku, ze kterého je umotané tohle divně zašmodrchané a pošmodrchané klubíčko. Poslední dobou moc nepíšu. Tedy....nepíšu sem na blok... Ale o to více zase maluju. Malování mi momentálně možná dává větší smysl a hlavně... Díky malování se umím uklidnit, uvolnit a najít v...

Začínám se zase těšit na ranní cesty do práce. Začal totiž podzim a s ním i ty nádherná rána plná mlhy a vycházejícího sluníčka, které je ráno ještě takové hodně ospalé.

Nedávno jsem dočetla knížku SLIBUJI TI SVOBODU od Laurenta Gounella a zapsala jsem si do svého deníčku jednu větu, která mi uvízla v hlavě. Ta věta zní:

Dnes tak trošku nevím, jak mám začít. Nevím jak uchopit mojí aktuální náladu, která se tak nějak proplétá, tu nahoru, tu zase dolů...nemůžu jí chytit. Když už si myslím, že vím, tak se zase rychle promění a nevím zase nic. Tak se snažím moc si jí nevšímat, neřešit jí, což ale jde samozřejmě dost těžko. Přece jen je tu se mnou každičkou vteřinu.....

Maluju ráda...a chce se mi dodat...maluju dobře :)) Musím se přiznat, že malování jsem objevila díky terapii. Celý život jsem si říkala, že malovat neumím a tak jsem to ani nezkoušela. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu své obrázky někde prezentovat a někomu ukazovat.

Mám ráda psychoterapii. Možná jí dokonce přímo miluju. Nevím, jestli je to úplně normální, ale já na ní vážně dost ujíždím :) A asi i díky tomu vznikl v mé hlavě malý příběh o jedné takové HADROVÉ PANENCE...

Snad nikdy v životě jsem tak často a tak moc nepřemýšlela o tom, co mám vlastně RÁDA. Je to zvláštní a upřímně, je to dost návykové :), hledat, potkávat a nacházet věci, které se mě nějakým milým a příjemným způsobem dotýkají. Které se mě dokonce často dotknou tak moc, že jenom tak sedím, koukám a z očí se mi koulejí slzy ...

Zdá se, že poslední dobou psát není tak jednoduché jako dřív. Občas si lámu hlavu tím, proč to tak je. A dneska jsem narazila na jeden takový citát, který mi je zrovna dnes neuvěřitelně blízký a tak nějak mi...mluví přímo ze srdce. Tady je:

Mami....prosíííím, kup mi štěně! Věta, kterou snad alespoň jednou v životě uslyší každá máma. A ani mě, nebo spíš NÁM, se tahle věta a tohle velký dětský přání nevyhnulo. Musím se přiznat, že jsem tomuhle přání opravdu hodně dlouhou dobu odolávala. Jsem totiž holka z vesnice a psa jsme měli vždycky jenom venku na dvorku. A asi proto mě ta ...