Projekt JenTakŽít v sobě nese dva podstatné a důležité cíle nebo spíše sdělení či poslání, které chci přinášet a předávat dál a nejdál, kam to jenom půjde. Prvním posláním je DESTIGMATIZACE osob s duševním onemocněním a druhým pak POMOC, POCHOPENÍ a PODPORA, VÍRA a NADĚJE pro všechny lidi s bolavou duší.
JenTakŽít na Facebooku, to je společný prostor, kde sdílím sama sebe pro Tebe, často v osobních zpovědích a sdíleních. Najdeš zde různé tipy, rady a strategie, které utvářely a utváří tu mojí cestu Zotavení tedy RECOVERY. Díky skupině JenTakŽít...cesta Zotavení tady můžeš najít i BEZPEČNÝ PROSTOR pro Tvé sdílení a hledání té Tvé cesty Zotavení.
NEJSI V TOM SAMA/SÁM, JSME V TOM SPOLEČNĚ!
NECH MI TU NA SEBE MAIL A UŽ TI NIC NEUTEČE!
Skákali jste někdy bungee jumping? Já ne a vím, že to ani nikdy nezkusím. Tenhle druh adrenalinu mě vůbec neláká! Jaký má asi ten člověk, který se rozhodne dobrovolně přelézt to zábradlí na druhou stranu, pocity? Co mu jde asi hlavou, když se vrhá z té výšky dolů, do propasti?! Celý jeho život v tu chvíli závisí na jednom laně....
Letošní rok byl zvláštní a to v mnoha směrech... A jaké slovo mě napadá, když se na něj zpátky podívám? Asi že byl divoký a docela těžký a náročný, ale že vlastně stál za to!
Otázka, která se mi často honí hlavou a na kterou pořád ne a ne najít odpověď.... Proč mám pocit, a to opravdu SILNÝ POCIT, že musím být, a to nejlépe VŽDY a za VŠECH okolností VÝBORNÁ?! PROČ mi nestačí být třeba jenom DOBRÁ nebo DOSTATEČNÁ?! Vždyť přece být v čemkoli dobrá je fajn a být v některých věcech ...
...po dlouhé době jsem si včera uděla cappuccino. Po dlouhé době jsem také včera, po celém týdnu a možná i po celém dlouhém měsíci pocítila potřebu, se nějak vědomě odměnit, dopřát si klid, udělat si radost.
DNESKA MALUJU...je to strašně moc osvobozující pocit. Pocit, až se mi chce brečet! I pláč je vlastně obrovsky osvobozující.
Připadám si tak trochu jako ve vězení. Ve vězení, které ale není zamčené. Znám ho! Nejsem v něm poprvé. Když jsem se tu minulý týden ocitla, hned jsem věděla, že to zrovna tady moc dobře znám. Tady jsem strávila docela dlouhou dobu. Byla jsem tu zavřená, ve dne a hlavně v noci a přitom ty dveře z toho vězení byly...
Dneska pro Vás mám jeden song, který mám moc ráda a aktuálně není den, kdy bych si ho nepustila. Mám pocit, že v něm je úplně všechno, co cítím teď někde v sobě. Nejen v těch slovech, ale i v té muzice, která tu atmosféru tak nějak "zabaluje" do něčeho strašně krásnýho a jemnýho, takovýho měkkoučkýho :)...
Snažím se chytit nit. Snažím se chytit nějaký konec a nebo možná začátek provázku, ze kterého je umotané tohle divně zašmodrchané a pošmodrchané klubíčko. Poslední dobou moc nepíšu. Tedy....nepíšu sem na blok... Ale o to více zase maluju. Malování mi momentálně možná dává větší smysl a hlavně... Díky malování se umím uklidnit, uvolnit a najít v...
Začínám se zase těšit na ranní cesty do práce. Začal totiž podzim a s ním i ty nádherná rána plná mlhy a vycházejícího sluníčka, které je ráno ještě takové hodně ospalé.
Nedávno jsem dočetla knížku SLIBUJI TI SVOBODU od Laurenta Gounella a zapsala jsem si do svého deníčku jednu větu, která mi uvízla v hlavě. Ta věta zní:
Dnes tak trošku nevím, jak mám začít. Nevím jak uchopit mojí aktuální náladu, která se tak nějak proplétá, tu nahoru, tu zase dolů...nemůžu jí chytit. Když už si myslím, že vím, tak se zase rychle promění a nevím zase nic. Tak se snažím moc si jí nevšímat, neřešit jí, což ale jde samozřejmě dost těžko. Přece jen je tu se mnou každičkou vteřinu.....
Maluju ráda...a chce se mi dodat...maluju dobře :)) Musím se přiznat, že malování jsem objevila díky terapii. Celý život jsem si říkala, že malovat neumím a tak jsem to ani nezkoušela. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu své obrázky někde prezentovat a někomu ukazovat.
