Projekt JenTakŽít v sobě nese dva podstatné a důležité cíle nebo spíše sdělení či poslání, které chci přinášet a předávat dál a nejdál, kam to jenom půjde. Prvním posláním je DESTIGMATIZACE osob s duševním onemocněním a druhým pak POMOC, POCHOPENÍ a PODPORA, VÍRA a NADĚJE pro všechny lidi s bolavou duší.
JenTakŽít na Facebooku, to je společný prostor, kde sdílím sama sebe pro Tebe, často v osobních zpovědích a sdíleních. Najdeš zde různé tipy, rady a strategie, které utvářely a utváří tu mojí cestu Zotavení tedy RECOVERY. Díky skupině JenTakŽít...cesta Zotavení tady můžeš najít i BEZPEČNÝ PROSTOR pro Tvé sdílení a hledání té Tvé cesty Zotavení.
NEJSI V TOM SAMA/SÁM, JSME V TOM SPOLEČNĚ!
NECH MI TU NA SEBE MAIL A UŽ TI NIC NEUTEČE!
Vždycky jsem si říkala, jaké by to asi bylo, najít někde na pláži v písku láhev, ve které by byl nějaký vzkaz. Možná i nějaká mapka, která vede k pokladu...ať už by ten poklad byl vlastně cokoli. Jaký by to byl pocit?
V neděli jsme si s manželem splnili jedno z našich přání, o kterém jsme přemýšleli už několik let. Chtěli jsme vzlétnout do oblak a podívat se na místa, kde žijeme, z výšky. A teď se nám to podařilo a musím říct, že to byla krása.
Mám kolo, co kolo, já mám elektrokolo :) Docela dlouhou dobu jsem o něm přemýšlela a stále dokola řešila, jestli si ho mám pořídit, anebo ne. Vzhledem k tomu, že jsem většinu svého času trávila poslední rok v práci, anebo ve své pracovně nad svým vysokoškolským studiem a ten zbyteček jsem věnovala rodině, domácnosti a pár chvilek jsem si...
Dneska mám molavací den...odhodila jsem všechny skripta na zkoušku do kouta a maluju. Musím říct, že jsem se na to od rána těšila jako malá holka. Poprvé jsem totiž chtěla vyzkoušet akrylové barvy a malování štětcem, což jsem ještě nikdy nedělala, kromě jednoho chabého pokusu na papír. Navíc mě tu od minulého víkendu stojí malířský stojan, který...
Dneska nemám potřebu psát, i když za poslední dobu by to, co se ve mě děje vydalo snad na knížku...kdo ví, třeba jednou :)
Na každé cestě je spousta křižovatek. Mohou být malé, některých si člověk vlastně ani nevšimne, nepřemýšlí o nich. Jsou tak samozřejmé, že je ani nezaregistruje a kráčí dál. Některé jsou přece jen větší, takové, kde se na chvilku zastavíme a hodnotíme, kudy, a proč právě tudy ANO a tudy NE. Někdy se právě všemi těmi "malými" křižovatkami postupně...
I já tohle zažívám, třeba jako včera. Už ráno, když jsem jela do práce jsem věděla, že je tady zase jeden z těch dnů, kdy bych nejraději zastavila někde daleko od lidí, došla na nějaký vysoký kopec, posadila se tam do trávy a brečela a brečela. Někdy pláč odplaví to co je potřeba, někdy se prostě člověku uleví, když nechá ...
"Nepohnout se kupředu, zůstávat, kde jsme, vracet se k minulosti, jinými slovy: spoléhat na to, co "máme", je veliké pokušení, neboť to, co máme, víme, na tom můžeme lpět, cítíme se v tom bezpečně. Bojíme se nejistoty, a proto se varujeme vykročit do neznáma; když navzdory tomu krok vpřed učiníme, potom nám tak nebezpečný nepřipadne, ale předtím,...
Dneska to zkusím zase přes hudbu, protože jsem moc unavená na to, abych hledala ta správná slova pro to, jak se momentálně cítím. Ale mám pocit, že tahle písnička vlastně hodně říká o tom mém vnitřním naladění...
Tak kam chceme dojít? Na to se sama sebe ptám celý víkend, kdy začalo být jasné, že nás čeká doba, která bude ještě míň příjemnější než byla celý dlouhý rok. Jak začít, jak tak nějak jednoduše vyjádřit to, co mě na téhle, dnes už roční covidové situaci vlastně štve úplně nejvíc ze všeho...
...studuju...a zároveň si vlastně plním jedno z mých přání a snů, na které jsem se těšila posledních pár měsíců.
Taky se Vám někdy stane, že třeba brouzdáte po netu, nebo jen tak prohlížíte nějaký časopis, noviny nebo knížku a najednou je tam slovo, obrázek, věta, citát, který tak nějak "mluví" přímo na Vás?! Který jakoby říká: "Jo, jo...na Tebe mluvím...tak poslouchej!"
