Projekt JenTakŽít v sobě nese dva podstatné a důležité cíle nebo spíše sdělení či poslání, které chci přinášet a předávat dál a nejdál, kam to jenom půjde. Prvním posláním je DESTIGMATIZACE osob s duševním onemocněním a druhým pak POMOC, POCHOPENÍ a PODPORA, VÍRA a NADĚJE pro všechny lidi s bolavou duší.
JenTakŽít na Facebooku, to je společný prostor, kde sdílím sama sebe pro Tebe, často v osobních zpovědích a sdíleních. Najdeš zde různé tipy, rady a strategie, které utvářely a utváří tu mojí cestu Zotavení tedy RECOVERY. Díky skupině JenTakŽít...cesta Zotavení tady můžeš najít i BEZPEČNÝ PROSTOR pro Tvé sdílení a hledání té Tvé cesty Zotavení.
NEJSI V TOM SAMA/SÁM, JSME V TOM SPOLEČNĚ!
NECH MI TU NA SEBE MAIL A UŽ TI NIC NEUTEČE!
Když je líp tak mám chuť vykřičet to do celého světa! Mám chuť se usmívat a tu mojí radost a pohodu rozdávat dál, chci se o ní podělit s každým, koho potkám. A někdy to vážně funguje. Schválně to zkuste. Až Vám bude opravdu hodně fajn, budete se z něčeho radovat, budete prostě šťastní, tak vyjděte třeba do města a běžte ...
Barvy od Marty Jandové jsem objevila úplně náhodou celkem nedávno a je to zase jedna z písniček, které se moje hlava nemůže zbavit. Znáte to, jede Vám tam pořád dokola ta melodie, pár slovíček, které jste si zapamatovala..."svou barvou svět narůžovo malovat...." :)
Ano, kruh se začíná pomalu uzavírat. Cítí to pořád víc a víc. Momentálně jí to přijde strašně intenzivní, ten pocit, že něco bude končit...a zároveň se vlastně těší strašně na to, že něco nového zase začne. Co je to, ten kruh? Je to rok? Je to nějaká její životní etapa? Nějaké poznání? Prozření? Ať je to cokoli ...
V minulém článku - BÝT SÁM SEBOU... jsem zmiňovala tu situaci, kdy už si člověk hodně věcí uvědomuje a kdy by se rád vyvaroval věcem, které mu nepřinášejí vlastně nic dobrého. Kdy se ten náš vnitřní hlásek chce taky dostat ke slovu. Ale i to, že se může stát, že ta hlava, která drží ty "otěže" je nechce pustit......
Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale co když to má člověk opravdu tak nastavené?! Co když ho život a zkušenosti opravdu vystraší a zformují natolik, že raději některé věci úplně vzdá, protože už dopředu má pocit, že se mu NEMŮŽOU PODAŘIT a nebo že se, a to je hrozná věc, třeba ZTRAPNÍ!
Říká se, že ohlížet zpět by se moc nemělo. Ale někdy je ohlédnout se potřeba, třeba aby Vám neuniklo něco krásnýho...tak jako mě včerejší východ slunce ve zpětném zrcátku :)
Mluví spolu vlastně velmi často. Jsou i dny, kdy spolu mluví v podstatě nepřetržitě. Dohadují se, vyměňují si názory, jedna druhou přesvědčuje o té své pravdě. Vedou spolu nekončící dialogy o spoustě věcí. A protože těch témat na rozhovor je poslední dobou celá řada, tak se na tyhle své DŮVĚRNÉ ROZHOVORY asi už i těší.
Jen tak žít. To je možná asi moje životní motto!? Něco, co mě vystihuje už od dětství. Vždycky jsem si chtěla JEN TAK ŽÍT. A kdyby to tak šlo, tak by to bylo fajn. Byla bych pravděpodobně spokojená, rochnila bych si v tom co chci, nedělala to co nechci a život by jen tak běžel a bylo by to! ...
Tentokrát přišla z práce o něco déle. Byl to takový zvláštně bolavý den, který se v práci zdál úplně nekonečný. Těšila se domů, těšila se, až si zaleze do své postele a konečně bude mít chvilku, kdy bude jen sama se sebou.
Blíží se konec roku. Je už půlka listopadu a za chvíli se to "překulí" a bude tu konec. Konec roku, který byl hodně zvláštní. Pro mě je tento rok prostě výjimečný, ani ho vlastně neumím popsat a asi ani nechci. Napadá mě snad jen horská dráha...nahoru a dolů.
Jsou dny, kdy člověku není úplně nejlépe. A i když se snaží, tak prostě ta ne úplně příjemná nálada ne a ne odejít. Drží ho v nějakým zvláštním sevření a nechce se pustit. A co teď?! Co s tím?! Má cenu se s ní prát? Nebo je lepší se jí snažit zas tak moc nevšímat a čekat, až jí to přestane bavit...
UČITEL TI MŮŽE OTEVŘÍT DVEŘE, ALE VSTOUPIT DO NICH MUSÍŠ TY SÁM!- NEZNÁMÝ AUTOR -
