Projekt JenTakŽít v sobě nese dva podstatné a důležité cíle nebo spíše sdělení či poslání, které chci přinášet a předávat dál a nejdál, kam to jenom půjde. Prvním posláním je DESTIGMATIZACE osob s duševním onemocněním a druhým pak POMOC, POCHOPENÍ a PODPORA, VÍRA a NADĚJE pro všechny lidi s bolavou duší.
JenTakŽít na Facebooku, to je společný prostor, kde sdílím sama sebe pro Tebe, často v osobních zpovědích a sdíleních. Najdeš zde různé tipy, rady a strategie, které utvářely a utváří tu mojí cestu Zotavení tedy RECOVERY. Díky skupině JenTakŽít...cesta Zotavení tady můžeš najít i BEZPEČNÝ PROSTOR pro Tvé sdílení a hledání té Tvé cesty Zotavení.
NEJSI V TOM SAMA/SÁM, JSME V TOM SPOLEČNĚ!
...videa i v odkazu níže...
NECH MI TU NA SEBE MAIL A UŽ TI NIC NEUTEČE!
Už nějaký ten rok, vždy za nějaký čas se jí opakuje stejný sen. A dnes v noci přišel znovu a byl zase úplně stejný. Má stejný začátek, stejný průběh a většinou se nakonec vzbudí i ve stejnou dobu...tudíž má i stále stejný konec. Ale konec toho snu to rozhodně není...jen to pokračování ne a ne přijít!...
JSME TÍM, ČÍM CHCEME BÝT.- JEAN PAUL SARTRE -
Když se Vám chvějou záda, není to rozhodně nic příjemného. A mě se chvějou! A nejen záda, ale vlastně skoro celé tělo. Je to třes, který není vidět, ale cítíte ho, to teda rozhodně!
Dnes jsem po dvou týdnech vyrazila do přírody dobít trošku baterky. Sluníčko mě vytáhlo a tak jsem vyzkoušela, jestli budou moje pošramocené vazy v kotníku už OK. Nooo, zatím úplně nejsou a teď tu zase trošku skučím :( Ale procházka stála za to a cítím že jsem dobila na 100% :) Venku je dneska fakt nádherně, miluju BABÍ LÉTO!...
Tentokrát se probudila několikrát za noc. Tyhle noci neměla nikdy ráda. Ty noci, kdy měla pocit, že i přestože spí, tak je vlastně stále vzhůru. Je stále bdělá a myšlenky, které se jí táhnou hlavou tudíž není možné nevnímat. Několikrát za noc se podívala na mobil kolik je hodin. Zdálo se, že hodiny vůbec neubíhají a že ráno je pořád daleko....
Tak jo, zase tu byla. Po tak dlouhý době se zase zastavila a dala mi o sobě vědět. Nezvala jsem jí, jsem si tím jistá, že NE. Ale v pátek přišla na návštěvu, paní PANIKA.
Jestli je něco, co mi během posledních měsíců dodávalo energii a kde jsem mohla najít tolik potřebný klid, samotu a obrovskou svobodu, pak to byla a je PŘÍRODA! Jestli je něco, kam můžu utéct, přemýšlet, odpočívat nebo brečet, pak je to právě ONA. A ve spojení mě, přírody a deníčku se někdy dějou věci... :)
Neděle, 18.11.2018, 11:36 - tak to je ten den, datum a čas kdy jsem poslala mail s prosbou o pomoc.
EXISTUJÍ DVA ZPŮSOBY, JAK ŽÍT ŽIVOT. TEN PRVNÍ JE MYSLET SI, ŽE NIC NENÍ ZÁZRAK. TEN DRUHÝ JE MYSLET SI, ŽE VŠECHNO JE ZÁZRAK.- ALBERT EINSTEIN -
Září je podle mě docela náročný měsíc. Teď to beru z pohledu mého, tedy z pohledu matky. Už je 18.9. a já si stále nemůžu zvyknout, že je pryč takové to "sladké nicnedělání" a prázdninová pohoda. Ne že já bych měla prázdniny, já chodila poctivě do práce, ale přece jen se mě prázdniny týkají v podobě naší desetileté dcery....
Boj! Můj vnitřní boj! Souboj na ostří nože! Nikdy nekončící válčení se svým vlastním JÁ. To je přesně to, s čím se potýkám každý den. Je to tak, vedu každodenní bitvu sama se sebou. Vedu vnitřní boje o svých pravdách, přesvědčeních, zklamáních, snech, přáních, úzkostech, strachu, pocitech bezmoci... Boj o klidný, šťastný a spokojený život.
