Je to pro mě vlastně úplně nová věc. Vyjádřit nějaký svůj pocit, radost, smutek, vděk či obdiv tak, že to prostě načmárám na papír. Vzít do ruky tužku, uvolnit se a nechat ty nápady plynout...a ono z toho vlastně ve finále vždycky něco vznikne. A i když to třeba pro mě není dokonalý, jsem na ten svůj výtvor...

Asi každý by se někdy někam rád schoval, prostě na chvíli zmizel... Někdy má člověk pocit, že by se tak spoustu věcí vyřešilo, že by se možná něco stalo, něco vymazalo, něco přeformátovalo a jelo by se dál. Tohle by si určitě každý z nás někdy přál. I já mám občas takový pocit a touhu prostě lusknout prsty a na chvíli zmizet....

Je to pravda! Teď už to vím! Začít znovu, myslím v životě, to prostě jaksi nejde. Nemůžeme jednoduše zmáčknout tlačítko DELETE nebo BACKSPACE a začít úplně od začátku. Život se "na nečisto" prostě žít nedá.

Taky máte někdy pocit, že husté mlhy nebo černé tmavé mraky úplně pohltily nebe? Že i to sluníčko se někde mezi nimi ztratilo a nemůže najít cestu, jak se z té tmavé mlhoviny vymotat? Takový ten pocit, že to prostě zkouší různými cestičkami, že kličkuje, běží, zpomaluje, přemýšlí, snaží se jak blázen, pak zase povolí, zvolní a říká si: ...

Celkem často jí tak v hlavě proběhne myšlenka, že poslední dny jsou zase trošku náročnější. Asi jsou, ale tak zvláštně jinak, tak, jak to vlastně moc nezná a moc neví co s tím a co z toho všeho bude. Říká si, že snad nic. Jen je možná zase trošku smutnější a docela dost unavená.

Uteklo nám klubko nití,uteklo nám klubíčko!Pospěšte si! Kdo ho chytí?Já? Nebo ty, kočičko?

Znáte to taky? To, že některý den nebo i dny jsou ošklivé a šedivé, že v nich chybí všechny barvy!? Jako by se najednou všechny někam vytratily a zůstala jen bílá a černá se všemi jejich odstíny. A to i přesto, že venku svítí slunce, zelená se tráva, kvetou kytky nebo mrzne a sněží...

Každý jsme jiný a každý jsme ORIGINÁL. A je to tak dobře. Myslím, že díky tomu je vlastně ten život takový pestřejší, zajímavější a, jak já poslední dobou ráda říkám, i BAREVNĚJŠÍ. :)

Tak tu máme Nový rok. Rok krásně kulatý, rok 2020. Zaznamenala jsem, že je to údajně rok, na který bychom se měli těšit. Prý přinese změny k lepšímu u každého z nás, měla by nás zaplavit nová energie, která nám dodá kuráž a sebedůvěru... No, ale taky nás prý čeká kybernetická studená válka a taky prý kolaps společnosti (vzhledem...

Tak tady ten kus přírody, který vidíte v úvodní fotografii, je snad jedno z mých nejmilejších míst. Strašně ráda stojím tady, nahoře a koukám se dolů, do údolí. Většinou se dole u lesa pasou srnky a je tam neuvěřitelný klid. Dole, za lesem, se táhne potok, který je z obou stran zarostlý velkými keři a kroutí se po loukách jako nějaký obrovský had....

Žít přítomným okamžikem...prostě BÝT TADY A TEĎ! Nežít v minulosti a nepředbíhat do budoucnosti... Přesně to je TO, oč tu běží. O to pochopit, že co bylo bylo a co bude, to nikdo z nás neví. Myslím, že jsem pochopila jednu důležitou věc, bez které na té mé cestě nemůžu jít dál. Pochopila jsem, že když se...

Tak jo, myslím, že vánoce mě už pohltily. A to doslova. Myslím, že jsem se, tak jako ostatně každý rok, nechala zase trošku unést nakupováním dárků. Každý rok si říkám, že ten příští to nebudu přehánět a nakonec to zase lehce přešvihnu. Ale to je proto, že prostě ráda dávám dárky lidem, které mám tak moc ráda.