Projekt JenTakŽít v sobě nese dva podstatné a důležité cíle nebo spíše sdělení či poslání, které chci přinášet a předávat dál a nejdál, kam to jenom půjde. Prvním posláním je DESTIGMATIZACE osob s duševním onemocněním a druhým pak POMOC, POCHOPENÍ a PODPORA, VÍRA a NADĚJE pro všechny lidi s bolavou duší.
JenTakŽít na Facebooku, to je společný prostor, kde sdílím sama sebe pro Tebe, často v osobních zpovědích a sdíleních. Najdeš zde různé tipy, rady a strategie, které utvářely a utváří tu mojí cestu Zotavení tedy RECOVERY. Díky skupině JenTakŽít...cesta Zotavení tady můžeš najít i BEZPEČNÝ PROSTOR pro Tvé sdílení a hledání té Tvé cesty Zotavení.
NEJSI V TOM SAMA/SÁM, JSME V TOM SPOLEČNĚ!
...videa i v odkazu níže...
NECH MI TU NA SEBE MAIL A UŽ TI NIC NEUTEČE!
...někdy si tak říkám, jaké by to asi bylo, mít v hlavě právě takové prázdné plátno?! Ani jedna malá čárka, prostě krásná bílá velká plocha, úplně čistá. Bylo by tam ticho? Bylo by tam hezky? Líbilo by se mi to?
Blíží se konec roku a ve mě tohle období vždycky asi vyvolává potřebu nějak si ho zhodnotit. Tak nějak se pokusit se do něj vrátit, trošku se do něj "zavrtat a porochnit si v tom, co přinesl". A tenhle rok, rok 2021, pro mě byl rok celkem zlomový, vnímám ho jako hodně důležitý a mám pocit, že se toho stalo...
Laskavost je jako sníh. Vše, co pokryje, zkrásní.
Štěpána Kozuba eviduju už nějakou tu dobu a vždycky to pro mě byl "takový zvláštní týpek" s humorem lehce na hraně...nedávno na mě ale vypadlo něco, v čem on má také prsty a co mě absolutně nadchlo. Je to spojení Štěpána Kozuba a Jiřího Krhuta a já jsem se zase zamilovala :)
Bezmoc je jeden z pocitů, které nemám ráda. Bezmoc u mě jde většinou ruku v ruce s velkým naštváním, obrovským pocitem nespravedlnosti, s nějakým podivným tlakem, který je na mě vyvíjen a já nemám nic, čím bych se mohla nějak bránit. Mám jen svůj selský rozum a nějaké vnitřní přesvědčení o tom, že to co se po mě chce je...
ODVAHA NENÍ, ŽE SE NEBOJÍŠ. ODVAHA JE, ŽE JDEŠ DÁL, I KDYŽ SE BOJÍŠ.- E. T. SETON -
NĚKDY MUSÍTE PROSTĚ SKOČIT A KŘÍDLA SI NECHAT NARŮST AŽ CESTOU DOLŮ.- Les Brown -
Vždycky jsem si říkala, jaké by to asi bylo, najít někde na pláži v písku láhev, ve které by byl nějaký vzkaz. Možná i nějaká mapka, která vede k pokladu...ať už by ten poklad byl vlastně cokoli. Jaký by to byl pocit?
V neděli jsme si s manželem splnili jedno z našich přání, o kterém jsme přemýšleli už několik let. Chtěli jsme vzlétnout do oblak a podívat se na místa, kde žijeme, z výšky. A teď se nám to podařilo a musím říct, že to byla krása.
Mám kolo, co kolo, já mám elektrokolo :) Docela dlouhou dobu jsem o něm přemýšlela a stále dokola řešila, jestli si ho mám pořídit, anebo ne. Vzhledem k tomu, že jsem většinu svého času trávila poslední rok v práci, anebo ve své pracovně nad svým vysokoškolským studiem a ten zbyteček jsem věnovala rodině, domácnosti a pár chvilek jsem si...
Dneska mám molavací den...odhodila jsem všechny skripta na zkoušku do kouta a maluju. Musím říct, že jsem se na to od rána těšila jako malá holka. Poprvé jsem totiž chtěla vyzkoušet akrylové barvy a malování štětcem, což jsem ještě nikdy nedělala, kromě jednoho chabého pokusu na papír. Navíc mě tu od minulého víkendu stojí malířský stojan, který...
Dneska nemám potřebu psát, i když za poslední dobu by to, co se ve mě děje vydalo snad na knížku...kdo ví, třeba jednou :)
