...DOBRÝ VÍTR...

Veslování je práce a štěstí je vítr opírající se do plachet.

- Portugalské přísloví -

Dneska bych se s vámi ráda podělila o jednu, pro mě, důležitou věc, která mi přišla začátkem roku do mého života. Ale říkám si, kde mám vlastně začít, aby jste pochopili, jak moc je pro mě ta věc důležitá, jak moc si jí vážím a zároveň i to, jak moc jsem před ní pokorná a rozhodně jí neberu jako samozřejmost.

Někdy v roce 2019, kdy jsem byla ještě krátkou dobu klientkou Fokusu Vysočina HB, jsem se byla podívat na akci "Moje jméno není diagnóza". Tehdy jsem vůbec netušila, co od toho vlastně mám čekat, co se tam bude dít... Jen jsem věděla, že tam budou tři "peeři", ale v té době jsem nějak ani nevěděla, kdože to Ti "peeři" jsou. Ale co jsem věděla, když jsem z té besedy odcházela, bylo to, že je to něco, co mě neskutečně láká...někde hluboko ve mě zůstal takový zvláštní pocit, možná touha, že až se jednou z toho všeho vyhrabu a budu mít sílu, že bych chtěla být taky ten "peer".

Tohle byla ale ještě doba, ve které jsem takové myšlenky v podstatě nedovolovala ani sama sobě a jestli jo, tak jsem k nim okamžitě jedním hlasem dodala..."ale na tohle ty nemáš, tohle není pro tebe, tohle nikdy nezvládneš!"

No a je tu rok 2022, únor a hádejte co?! Stala jsem se peer konzultantkou... Čtyřikrát týdně projíždím každé ráno vrátnicí Psychiatrické nemocnice Jihlava a mám po strašně dlouhé době pocit, že to co dělám má, pro mě osobně, a snad i pro ostatní lidi, se kterými se tam potkávám, opravdový smysl. A já si toho prostě vážím.

Když se vrátím k tomu přísloví na začátku tohoto článku, pak se mi chce říct, že tady už nějaký tři roky "vesluju jak blázen", že prostě makám a že si nestěžuju, jsem na to zvyklá. Vím, že zadarmo nic nedostanu a že bez "pořádný práce" nikam nedojedu. Ale je strašně fajn ty vesla z těch rukou pustit, lehnout si na záda a rozhlédnout se kolem sebe. A najednou zjistit, že z té divné malé loďky se za tu dobu stala poměrně pevná a vlastně i v něčem strašně krásná loď, nebo snad i plachetnice. A že už se nemusí bát napnout plachty a nechat tu dřinu na tom větru, který teď momentálně fouká hodně dobře... :)

Nevím, kam mě tenhle vítr donese a co všechno s sebou přinese, ale jsem za tuhle možnost a zkušenost strašně ráda a doufám, že to bude kus cesty, na který budu ráda vzpomínat.

Díky všem, kteří se mnou plujete, bez vás všech bych byla pořád jen tou malou loďkou, která stojí přivázaná někde u mola, bokem všeho dění, smutná a opuštěná. Díky!