Tak tu máme Nový rok. Rok krásně kulatý, rok 2020. Zaznamenala jsem, že je to údajně rok, na který bychom se měli těšit. Prý přinese změny k lepšímu u každého z nás, měla by nás zaplavit nová energie, která nám dodá kuráž a sebedůvěru... No, ale taky nás prý čeká kybernetická studená válka a taky prý kolaps společnosti (vzhledem...

Tak tady ten kus přírody, který vidíte v úvodní fotografii, je snad jedno z mých nejmilejších míst. Strašně ráda stojím tady, nahoře a koukám se dolů, do údolí. Většinou se dole u lesa pasou srnky a je tam neuvěřitelný klid. Dole, za lesem, se táhne potok, který je z obou stran zarostlý velkými keři a kroutí se po loukách jako nějaký obrovský had....

Žít přítomným okamžikem...prostě BÝT TADY A TEĎ! Nežít v minulosti a nepředbíhat do budoucnosti... Přesně to je TO, oč tu běží. O to pochopit, že co bylo bylo a co bude, to nikdo z nás neví. Myslím, že jsem pochopila jednu důležitou věc, bez které na té mé cestě nemůžu jít dál. Pochopila jsem, že když se...

Tak jo, myslím, že vánoce mě už pohltily. A to doslova. Myslím, že jsem se, tak jako ostatně každý rok, nechala zase trošku unést nakupováním dárků. Každý rok si říkám, že ten příští to nebudu přehánět a nakonec to zase lehce přešvihnu. Ale to je proto, že prostě ráda dávám dárky lidem, které mám tak moc ráda.

Když je líp tak mám chuť vykřičet to do celého světa! Mám chuť se usmívat a tu mojí radost a pohodu rozdávat dál, chci se o ní podělit s každým, koho potkám. A někdy to vážně funguje. Schválně to zkuste. Až Vám bude opravdu hodně fajn, budete se z něčeho radovat, budete prostě šťastní, tak vyjděte třeba do města a běžte ...

Ano, kruh se začíná pomalu uzavírat. Cítí to pořád víc a víc. Momentálně jí to přijde strašně intenzivní, ten pocit, že něco bude končit...a zároveň se vlastně těší strašně na to, že něco nového zase začne. Co je to, ten kruh? Je to rok? Je to nějaká její životní etapa? Nějaké poznání? Prozření? Ať je to cokoli ...

V minulém článku - BÝT SÁM SEBOU... jsem zmiňovala tu situaci, kdy už si člověk hodně věcí uvědomuje a kdy by se rád vyvaroval věcem, které mu nepřinášejí vlastně nic dobrého. Kdy se ten náš vnitřní hlásek chce taky dostat ke slovu. Ale i to, že se může stát, že ta hlava, která drží ty "otěže" je nechce pustit......

Říká se, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale co když to má člověk opravdu tak nastavené?! Co když ho život a zkušenosti opravdu vystraší a zformují natolik, že raději některé věci úplně vzdá, protože už dopředu má pocit, že se mu NEMŮŽOU PODAŘIT a nebo že se, a to je hrozná věc, třeba ZTRAPNÍ!

Říká se, že ohlížet zpět by se moc nemělo. Ale někdy je ohlédnout se potřeba, třeba aby Vám neuniklo něco krásnýho...tak jako mě včerejší východ slunce ve zpětném zrcátku :)

Mluví spolu vlastně velmi často. Jsou i dny, kdy spolu mluví v podstatě nepřetržitě. Dohadují se, vyměňují si názory, jedna druhou přesvědčuje o té své pravdě. Vedou spolu nekončící dialogy o spoustě věcí. A protože těch témat na rozhovor je poslední dobou celá řada, tak se na tyhle své DŮVĚRNÉ ROZHOVORY asi už i těší.

Jen tak žít. To je možná asi moje životní motto!? Něco, co mě vystihuje už od dětství. Vždycky jsem si chtěla JEN TAK ŽÍT. A kdyby to tak šlo, tak by to bylo fajn. Byla bych pravděpodobně spokojená, rochnila bych si v tom co chci, nedělala to co nechci a život by jen tak běžel a bylo by to! ...