Začínám se zase těšit na ranní cesty do práce. Začal totiž podzim a s ním i ty nádherná rána plná mlhy a vycházejícího sluníčka, které je ráno ještě takové hodně ospalé.

Nedávno jsem dočetla knížku SLIBUJI TI SVOBODU od Laurenta Gounella a zapsala jsem si do svého deníčku jednu větu, která mi uvízla v hlavě. Ta věta zní:

Dnes tak trošku nevím, jak mám začít. Nevím jak uchopit mojí aktuální náladu, která se tak nějak proplétá, tu nahoru, tu zase dolů...nemůžu jí chytit. Když už si myslím, že vím, tak se zase rychle promění a nevím zase nic. Tak se snažím moc si jí nevšímat, neřešit jí, což ale jde samozřejmě dost těžko. Přece jen je tu se mnou každičkou vteřinu.....

Maluju ráda...a chce se mi dodat...maluju dobře :)) Musím se přiznat, že malování jsem objevila díky terapii. Celý život jsem si říkala, že malovat neumím a tak jsem to ani nezkoušela. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu své obrázky někde prezentovat a někomu ukazovat.

Mám ráda psychoterapii. Možná jí dokonce přímo miluju. Nevím, jestli je to úplně normální, ale já na ní vážně dost ujíždím :) A asi i díky tomu vznikl v mé hlavě malý příběh o jedné takové HADROVÉ PANENCE...

Snad nikdy v životě jsem tak často a tak moc nepřemýšlela o tom, co mám vlastně RÁDA. Je to zvláštní a upřímně, je to dost návykové :), hledat, potkávat a nacházet věci, které se mě nějakým milým a příjemným způsobem dotýkají. Které se mě dokonce často dotknou tak moc, že jenom tak sedím, koukám a z očí se mi koulejí slzy ...

Zdá se, že poslední dobou psát není tak jednoduché jako dřív. Občas si lámu hlavu tím, proč to tak je. A dneska jsem narazila na jeden takový citát, který mi je zrovna dnes neuvěřitelně blízký a tak nějak mi...mluví přímo ze srdce. Tady je:

Mami....prosíííím, kup mi štěně! Věta, kterou snad alespoň jednou v životě uslyší každá máma. A ani mě, nebo spíš NÁM, se tahle věta a tohle velký dětský přání nevyhnulo. Musím se přiznat, že jsem tomuhle přání opravdu hodně dlouhou dobu odolávala. Jsem totiž holka z vesnice a psa jsme měli vždycky jenom venku na dvorku. A asi proto mě ta ...

PÁTEK. Pátek není jen takový obyčejný den. Pátek je prostě PÁTEK. Pro někoho je pátek konec pracovního týdne, pro jiného je ale pátek taky třeba začátek víkendu. Pro další je pátek den, na který se těší vlastně už od pondělí. A i já mám takový pátek vlastně ráda a těším se na něj. Někdo říká, že pátek už je vlastně taková malá sobota a ...

Článek o samotě a nebo i o osamění chci napsat vlastně už docela dlouhou dobu. Ale asi nebyla zatím nikdy ta správná doba, ten správný čas. A navíc jsem takový článek nechtěla psát, když mi nebylo dobře. Protože ve chvíli, kdy člověku není dobře, je nespokojený, smutný, má úzkosti nebo je v nějaké třeba i jen lehčí depresi, tak věci...

Posledních pár dnů je venku vážně nádherně. To jaro, o které už tak dlouho prosím, aby přišlo, je už snad opravdu tady. A strašně moc mě láká ven. To sluníčko, které je za oknem, úplně křičí, ať se jdu projít, ať nechám doma všechno tak jak to je a jdu se podívat, jak umí být jaro krásný a jakou má sílu. ...

NADĚJE, TO JE ZÁPALKA, KTEROU SE ŠKRTÁ O KRABIČKU VÍRY.- VLASTIMIL STAŠ -