projekt Příběhy
Příběh může být cestou k sobě i cestou k druhým.
O projektu
Co mě k němu motivuje?
Vždycky jsem si myslela, že můj příběh začíná úzkostmi a pocity velké beznaděje a přesvědčení, že nic nemá smysl. Pocitem, že každá panická ataka, která přichází je ta poslední, protože buď dostanu infarkt nebo skutečně zešílím...Je to už 14 let, a pořád jsem tady. Stejná a zároveň jiná. Silnější, odvážnější, spokojenější.
Dnes ale říkám, že můj příběh začal zkrátka ve chvíli, kdy jsem se narodila...a možná i o nějaký ten měsíc dříve. Žádný příběh totiž není stále stejný, mění se a roste každou minutu co žijeme.
Proč věřím příběhům?
Skrze svůj příběh jsem dokázala zahlédnout sama sebe a zároveň už několik let pomáhá i dalším lidem. Ve svém příběhu snad nějak snadněji dokážu zahlédnout svoji sílu a odvahu. V příbězích ostatních lidí pak vnímám nejčastěji hlavně člověka a jeho lidskost i touhu žít.
Jsem přesvědčená o tom, že když může inspirovat a podporovat můj příběh, pak může i ten váš. A projekt Příběhy je prostor, kde je to možné. A třeba nejde pouze o to inspirovat další, třeba i ve vašem příběhu se máte potkat především sami se sebou. Nějak jinak. Silněji. Opravdověji.
Proč jsem projekt založila?
Možná proto, že mám ráda život. A život prostě příběhy píše.
Možná i proto, že vnímám v každém člověku, se kterým se setkávám ve své pracovně, obrovskou sílu, kterou si mnohdy ani sám neuvědomuje.
Přijde mi krásné vyprávět příběh a potkávat se v něm. Ať už s každým jedním člověkem, nebo sama se sebou. Protože příběhy mohou inspirovat. Mohou říct:
"Tam jsem byla. Tohle jsem prožila. Takhle jsem to cítila. Tohle jsem změnila. A tady jsem teď."
A možná právě v tom je jejich síla.
Protože ať už v životě člověka potká cokoli, pořád zůstává člověkem. Nestává se z něj nemoc ani diagnóza. Stává se z něj člověk, který možná musí nést o něco víc než někdo jiný.
A i tenhle příběh stojí za to vyprávět.
Vaše příběhy...