ŽÍT TEĎ A TADY..TO JE, OČ TU BĚŽÍ!

     Žít přítomným okamžikem...prostě BÝT TADY A TEĎ! Nežít v minulosti a nepředbíhat do budoucnosti... Přesně to je TO, oč tu běží. O to pochopit, že co bylo bylo a co bude, to nikdo z nás neví. Myslím, že jsem pochopila jednu důležitou věc, bez které na té mé cestě nemůžu jít dál. Pochopila jsem, že když se budu koukat pořád zpátky a nebo dopředu, že nebudu nikdy spokojená. Jednoduše proto, že mi vždycky uteče to, co se děje TEĎ A TADY!

NEŽEŇ SE ZA MINULOSTÍ A NEZTRÁCEJ SE V BUDOUCNOSTI.

MINULOST UŽ NENÍ.

BUDOUCNOST JEŠTĚ NEPŘIŠLA.

ŽIVOT JE TADY A TEĎ!

- BUDDHA -

     A opět přichází ten pocit, že je fajn něco pochopit, že jsem ráda za ten "AHA moment", kdy Vám zaklapne zase jeden z těch puzzle dílků pěkně mezi ty ostatní, že jsem ráda za to, že to ke mě prostě došlo. Ale teď zase koukám a říkám si: "bezva, dobře, tak jo...ale jak? Jak to uděláš? Vždyť to neumíš!"

     Tolik let jsem žila v minulosti a musím říct, že už se do ní vracím čím dál tím méně. Že už pro mě není tak důležitá, jako posledních pár let. Ale čím míň se dívám do minulosti, tak tím víc koukám někam dál. Někam dopředu... Řeším pořád to, co bude. Jsem neustále v budoucnosti a plánuju. Z toho ale vzniká spousta obav, spousta nejistoty, hodně strachu...a tohle všechno umí spustit zase další věci, jako jsou třeba deprese a nebo úzkosti. A máme to tu zase. Starý "dobrý" začarovaný kruh. Takový malý "tornádo", které se prostě přiřítí a nabere Vás a pak si s Vámi dělá co chce. Ale to  je přesně to, co nechci! A už třeba právě proto je fajn si tyhle věci uvědomit. Pořádně poslouchat, když Vám to někdo pořád dokola opakuje. I když Vám to nebude ze začátku dávat smysl, tak prostě poslouchat a ukládat si všechny ty myšlenky, slova, poznámky někam do sebe. A věřte tomu nebo ne...až ten dílek bude mít tu sílu zacvaknout, tak to cvakne a všechny tyhle uložený věci pochopíte a budete zase o kus silnější. Ne před někým, ale sami před sebou.

     A pak pochopíte, že žít tady a teď je vlastně to nejdůležitější. Že jedině tak můžete být opravdu sťastní. Protože jedině když žijete v přítomnosti, tak můžete opravdu prožívat svůj život. Jedině tak můžete zažít opravdovou a skutečnou radost, štěstí, lásku, těšení se, vděk, ale i bolest, naštvání, stesk. Protože když prožíváte tady a teď, tak opravdu žijete. To je ten život. A život se nežije v minulosti ani v budoucnosti, život žijeme prostě tady a teď.

     Na minulost je určitě dobré nikdy nezapomenout, vlastně o to ani nestojím. Protože právě z minulosti se může člověk poučit, v minulosti nabíráme tolik potřebné zkušenosti a v minulosti jsou vzpomínky, ať už dobré nebo i ty špatné. To všechno mě něco dalo a to všechno je součást mě samotné. Ale už vím, že to není jen to. Že žít v minulosti mi do mého života nepřineslo nic dobrého, právě naopak. Zároveň ale vím, že ani být pořád někde daleko v budoucnosti mi nepřináší nic dobrého. Jednoduše proto, že budoucnost není....

     To ale neznamená, že nemůžeme mít své sny, svá přání a jít po té cestě těmto cílům naproti a tím tu svojí budoucnost vlastně tvořit. Je mi jasný, že když chci dojít na kopec, tak musím najít cestu, která tam vede a po ní pak jít krůček po krůčku, zakopávat o kameny, možná se trochu ušpinit od bahna nebo mi možná cestou bude do zad foukat dobrý vítr a svítit mi na ní sluníčko. Jedině tak se můžu pokusit ten kopec zdolat. A už teď jsem si jistá, že, když se mi to podaří a na ten kopec vylezu, že v dálce uvidím další kopce, které budou možná vyšší, možná hezčí a možná se mi zase budou zdát nezdolatelný a nedostupný. Ale jedině když znovu půjdu krok za krokem, tak zjistím, jestli k nim můžu dojít a nebo ne a jestli tou cestou něco zažiju a jestli to bude fajn a nebo to bude totálně na nic.

SNAŽTE SE NEBÝT ÚSPĚCHEM, ALE SPÍŠE HODNOTOU.

- ALBERT EINSTEIN -

     Neříkám, že v tuhle chvíli vím jak na to. Upřímně fakt nevím. Samozřejmně bych si přála, abych se zítra ráno probudila a žila tak, jak jsem psala nahoře - teď a tady. Kdo mě trošku zná, tak ví, že když u mě něco není hned, že je vlastně vždycky pozdě...

     Ale vím, že na tom chci pracovat, že na to chci myslet a že se tu STOPKU budu snažit používat co nejvíc to půjde. A vlastně tady všude se zase ukazují ty mé "drobné nedokonalosti :)", třeba to, že: CHCI VŠECHNO HNED nebo to, že pořád HLAVA DRŽÍ OTĚŽE, ale třeba i to ŽE SE VŠECHNO (tak trochu) MĚNÍ!

....a jak to vlastně vidíte Vy? Dost by mě to zajímalo? Žijete teď a tady?