...V OBLACÍCH...

     V neděli jsme si s manželem splnili jedno z našich přání, o kterém jsme přemýšleli už několik let. Chtěli jsme vzlétnout do oblak a podívat se na místa, kde žijeme, z výšky. A teď se nám to podařilo a musím říct, že to byla krása.

     Vznést se do oblak bylo trošku o překonání mého strachu. Byla to velká výzva, protože mám docela velký problém věřit stroji, který si létá po nebi a pevná zem pod nohama je docela daleko. Mám strach, ale zároveň mě letadla hrozně fascinují a něčím přitahují. Možná tím, že prostě letí, že se vznesou do oblak a tak trošku uletí všemu tady dole...

     Jsem ráda, že jsem tenhle svůj strach překonala a musím říct, že jsem byla odměněna. Zažila jsem tam nahoře zase jeden z těch zvláštních pocitů, které se nedají nijak popsat ani předat, pocit, který je prostě jenom Váš a který by možná ani nikdo nepochopil a Vám to je vlastně úplně jedno. Jsem ráda, že jsem to zkusila a když bude možnost, určitě to zkusím znovu a možná je to taková malá příprava no to "velký" letadlo, které mě jednou donese do té mojí vysněné Francie. A doufám, že tam budem taky v plným složení...JÁ, KAMIL A LUCKA, tak jako v neděli.