VÁNOCE na míru?!

Mohlo by se zdát, že OBDOBÍ JEJICH PŘÍCHODU je pro všechny ČASEM RADOSTI, OČEKÁVÁNÍ a TĚŠENÍ. Někdy mám dokonce pocit, že se to OD NÁS tak nějak AUTOMATICKY očekává. Že když řekneš "Vánoce", MUSÍ následovat úsměv, třpyt světýlek a nadšené plánování.

Jenže… CO KDYŽ TO MÁME JINAK?

Co když jsou pro mě Vánoce spíš o stresu a obavách?
Co když mi otevírají staré rány, které si stále nesu?
Co když už teď vím, že dětem nekoupím dárky, které si přejí, protože prostě nemám z čeho?
Co když mám strach, že letošní Štědrý den dopadne stejně bolestně jako loni – protože v naší rodině to tak prostě chodí?
A co když letos mám být sama/sám a vůbec netuším, jak to zvládnout?

Nebo co když je TO CELÉ KOLEM VÁNOC už tak hlasité, přeplácané a náročné, že se mi CHCE SCHOVAT do neprůstřelné bubliny a vyjít z ní až ve chvíli, kdy TOHLE ŠÍLENSTVÍ POMINE?
Protože obchody plné dekorací od října, výprodeje, reklamy, seznamy povinností a tlak na "DOKONALÉ PROŽITÍ VÁNOC" mi je spíš vlastně berou, než přinášejí.

Tradice je průvodce, ne vězení!
- William Somerset Maugham -

Musím se přiznat, že i já si v posledních letech hledám k Vánocům NOVÝ VZTAH.
Když se mě někdo zeptá: "Máš ráda Vánoce? Těšíš se?" často odpovím automaticky – ANO. Ale uvnitř si čím dál tím víc uvědomuju, ŽE VLASTNĚ NEVÍM. Že možná přišel čas najít v nich to, CO JE OPRAVDU MOJE. 

NE TO, co se očekává. NE TO, co se má. NE to, jak to vypadá v reklamách. 

Za dobu v terapii jsem pochopila, mimo jiné, jednu důležitou věc: Že JE MI DOBŘE, když si VĚCI DĚLÁM PO SVÉM. A taky to, že jen MÁLOKDY JDU S DAVEM. Což je někdy obrovská SVOBODA – a jindy pocit SAMOTY.

A tak mě napadá… PROČ LPÍME NA TO, ŽE VÁNOCE MUSÍ VYPADAT TAK, JAK JE ZNÁME?

Proč máme pocit, že se MUSÍME DRŽET stokrát opakovaných vzorců, i když nám neslouží?
Kdo určil, že ty "správné" Vánoce jsou ty, kdy máme pod stromkem hromadu dárků? Nebo ty, které nutně musíme trávit s rodinou – i když UŽ DOPŘEDU VÍME, ŽE SE POHÁDÁME ještě před štědrovečerní večeří. Protože máma dává do salátu salám a JÁ NE. Protože my dáváme půlku jogurtu místo majonézy. Protože kapr je "jedině správně", i když ho NEMÁME RÁDI.

Neztrácej čas hledáním překážky, možná tam žádná není.
- Franz Kafka -

Proč se tak bojíme zatáhnout ruční brzdu a říct: "JÁ TO CHCI LETOS ZKRÁTKA ÚPLNĚ JINAK."

Co nám brání vytvořit si nové vzpomínky – někdy JEMNÉ, někdy KŘEHKÉ, někdy BOLAVÉ, ALE NAŠE? PROČ si necháváme MINULOSTÍ KAZIT PŘÍTOMNOST, když stačí jediné: ZASTAVIT SE a DÁT SI PRÁVO na vlastní způsob prožívání?

Možná proto, že to NENÍ TAK JEDNODUCHÉ!
Vyžaduje to ODVAHU.
Odvahu ŘÍCT SI PRAVDU.
Odvahu ZPOCHYBNIT ZABĚHLÉ tradice.
Odvahu DÁT PŘEDNOST SVÉMU KLIDU před očekáváním druhých.

Ale NĚKDY stačí málo.
Malé ROZHODNUTÍ.
Malý KROK.
Třeba jen JEDNA JEDINÁ věta: "LETOS TO BUDE PO MÉM."

A možná právě v tom může být TEN NEJVĚTŠÍ DÁREK, který si MŮŽEME DÁT.

Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.
- Charles Dickens - 

Možná MÁŠ Vánoce RÁDA. Možná je NEMÁŠ RÁD VŮBEC.
Možná se na ně TĚŠÍŠ, nebo se jich BOJÍŠ.
Možná v sobě neseš VZPOMÍNKY, KTERÉ BOLÍ.
A možná právě teď STOJÍŠ PŘED KROKEM, kdy BUDE VŠECHNO JINAK.

Ať je to jakkoliv, chci ti připomenout jediné: MŮŽEŠ SI JE PROSTĚ UDĚLAT PO SVÉM!
Můžeš je ZMĚNIT.
Můžeš je ZJEDNODUŠIT.
Můžeš je i VYNECHAT.
Nebo je můžeš ZNOVU OBJEVIT.
Můžeš si VYTVOŘIT NOVÉ VZPOMÍNKY – takové, které unesou tvou pravdu, tvůj rytmus, tvůj klid.

Vánoce NEMUSÍ BÝT DOKONALÉ. NEMUSÍ BÝT ani STEJNÉ. Dokonce NEMUSÍ BÝT ani TRADIČNÍ.
BUDE ÚPLNĚ STAČIT, když BUDOU TVOJE.

LidaMu :)