Už jste si všimli?...NĚCO SE CHYSTÁ! :)
ZMĚNA JE CESTA, často nová, neprobádaná, tajemná a skrývá v sobě příslib dobrodružství. A CESTA JE CÍL...tak to cítím a tak mi to dává smysl. Beze změn by náš život byla jen jedna velká a dlouhá štreka, která vede pořád rovně a která vlastně nikdy nekončí a na té bych asi moc spokojenosti a nějakého pověstného štěstí těžko potkala.
Vždycky jsem se vnímala jako člověk, který má rád svůj klid, svoje pohodlí, svůj prostor, který je pro mě stále obrovsky důležitý a především taky jako člověk, který nerad vyčnívá z davu. Měla jsem vždycky pocit, že mi je nejlíp, když se v davu ztratím a rozplynu. Už ale nějakou dobu vím, že to tak není. Že nejsem člověk, který se chce "rozplynout a ztratit", ale naopak. Že ve mně někde v koutku zůstává silná potřeba říct světu, že jsem tady a že si tahle potřeba bere stále větší a větší prostor.
Pro mé vnímání sebe sama je tohle zjištění, do jisté míry zásadní a vlastně i obrovsky překvapující. Z holky, která se celý život krčila někde v koutku a z bezpečné vzdálenosti sledovala všechny ty, kteří se nebáli světu ukázat, se najednou stala (nebo stává) odvážná žena, která si chce vzít od života to co jí patří, a za to si jí hodně vážím a jsem na ní pyšná! :) Od té holky, která závistivě pokukovala po tom barevném a voňavém životě, který by se jí líbil, až k té odvážné ženě, která si ho začíná brát, jsem ale musela ujít obrovský kus cesty a ta fakt nebyla jednoduchá a nebyla "zadarmo".
Jediným způsobem jak dělat skvělé věci je dělat to, co milujeme. Pokud jste to ještě nenašli, tak hledejte. Nepřestávejte.
- Steve Jobs -
Říká se, a já osobně jsem o tom přesvědčená, že člověk se nemění, ale může pozměnit svůj pohled na to, jak žije. Věřím tomu, že každý z nás přichází na svět s nějakou "výbavou", řekněme nějakými osobnostními rysy, které se pak dotváří a formují tím, kde, s kým a jak žijeme (a to je právě zcela zásadní)... Sbíráme zkušenosti a díky nim se z nás stává ta jedinečná individuální bytost, která je zcela nenapodobitelná a nezaměnitelná s kýmkoli dalším. Ale i tak se může stát, a bohužel se to stává, že v nás, v té naší osobnosti, "nějak něco neladí" a i když objektivně máme vše, co potřebujeme, tak pocitově se v našem srdci či duši něco bouří a volá si to o pozornost.
A právě z tohoto "nesouladu" v nás pak může vznikat spoustu nepříjemných emocí a prožitků, které, pokud jim nevěnujeme potřebnou pozornost a nepostaráme se o ně, mohou vést až k "bolavé duši", kdy si již nejsme schopni pomoci sami a kdy přichází čas přizvat do našeho života člověka nebo i více lidí, kteří jsou schopni s námi ten "nesoulad" zahlédnout a pojmenovat.
To jsem ale popsala jen opravdu velmi stručně svojí osobní zkušenost, kdy nesoulad mého prožívání a mých potřeb narážel a často stále naráží na to, zda si své prožívání a své emoce vlastně mohu dovolit. Dá se tedy, tak trochu vznešeně :), říct, že se tady rozhořel velký a nelítostný souboj mezi mojí hlavou a mým srdcem, kde srdce rozhodně nepatřilo mezi favority. Život i prostředí kde člověk sbírá zkušenosti od dětství do dospělosti totiž, alespoň mám ten pocit, postupně pracují především s hlavou a na srdce se pak tak trošku zapomíná. Je pak na nás samotných do tohoto důležitého příběhu to srdce opět přizvat a začít ho brát vážně. A věřte že ono se vám pak odvděčí mírou vrchovatou.
Co se touto "bojovnou" tématikou snažím říct je to, že do chvíle, kdy jsem, dle zkušeností, které jsem během života pobrala, stavěla na první místo hlavu a srdce občas dostalo pouze to, co na něj zbylo, ovládal můj život smutek, strach, úzkosti, deprese, frustrace a stav beznaděje. Ve chvíli, kdy jsem začala poslouchat, že i moje srdce má k mému životu a prožívání co říct, se do mého života začal zprvu vracet občasný klid, v podstatě vymizely deprese, úzkosti pomalu ubíraly na své síle a postupně jsem začala cítit, že se ve mě rozhořel plamínek, který beznaděj proměnil ve víru, že život může být fajn a že mi má stále co nabídnout.
Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic a najednou máte víc, než dokážete přijmout."
- Paulo Coelho -
A tak žiju, někdy líp a někdy hůř. Někdy je to klidná voda a někdy rozbouřená řeka. Někdy jsem šťastná a spokojená a někdy vyděšená a zahnaná do kouta. Ale tak asi "normální" život vypadá, alespoň tedy ten můj. Někdy si říkám, že kdyby mi bylo pořád jenom dobře, že bych si toho pak snad ani neuměla vážit a užít si to. A to by byla vážně škoda.
A tak se postupně něco chystá...možná jste o tom už slyšeli nebo jste to zahlédli. Myslím, že na své cestě Zotavení jsem dospěla do bodu, kdy chci o kus víc sdílet svůj příběh s vámi ostatními a třeba vás i nějakou dobu provázet tou vaší cestou při setkání se s bolavou duší nebo duševní nemocí či nepohodou. Zároveň je to něco, co vlastně i díky své profesi PEER konzultanta necelé dva roky dělám a svým příběhem a svojí cestou Zotavení velmi ráda provázím naše klienty (pacienty), kterým do jejich života z nějakého důvodu přišel do cesty pobyt v Psychiatrické nemocnici. A troufám si říct, že nám to společně celkem klape a že se nám jde po té cestě snad i trochu lehčeji.
I proto jsem se rozhodla se pro vás více odtajnit a nabídnout vám svojí společnost a svojí podporu v době, kdy je možná těžké udělat na cestě Zotavení první krůčky nebo kdy zatím nevíte, kudy a jak po té cestě jít. Vždy říkám, že díky tomu, že už jsem o nějaký ten krůček dál, to pro vás může být, za mé účasti, v lecčems jednodušší.
Každý máme svojí cestu Zotavení a každá z těchto cest je pouze naše, šitá přímo na míru nám, je různě dlouhá a různě klikatá...ALE JE NAŠE a z mé zkušenosti vím, že pokud na ní jednou člověk vyrazí, už nikdy nechce jít po jiné. A také vím, že i na této cestě může zabloudit a na chvíli se ztratit, ale nakonec se na ní vždy vrátí a opět jde s větší jistotou dál a dál.
Mějte se dobře...vaše LidaMu
Víte, kde všude mně můžete potkat?
- Určitě tady, na mém blogu JenTakŽít, který vždy sloužil a slouží jako hodně dobrý doplněk k mé psychoterapii a myslím, že i velmi dobře zachycuje mojí cestu v ní.
- Webové stránky www.lidamu.cz jsou tu také pro vás a tady najdete potřebné informace o mně, o mých službách a i případné kontakty, kdyby jste mě chtěli oslovit osobně. (stránky jsou momentálně ve výstavbě a informace zde doplňuji průběžně, pokud vás tedy něco zajímá a zde to nenajdete, nebojte se obrátit s dotazem přímo na mně, buď zde přes Zeptejte se nebo na e-mail jentakzit@lidamu.cz)
- Pohybuji se i na Facebooku, kde najdete mojí stránku Jen Tak Žít - cesta Zotavení .
- Pokud jste rádi součástí komunity nebo chcete využít své zkušenosti a sdílet svůj příběh či nějaké dotazy v bezpečném prostoru uzavřené skupiny, pak se můžete přidat do fcb skupiny JenTakŽít...cesta Zotavení. Myslím že právě komunita, podpora, přijetí a sdílení jsou v tématu duševního zdraví důležité a ničím nezastupitelné.