TRIP DRUHÝ...

JE PO DEŠTI...

Je po dešti. Ještě v noci bylo slyšet jak venku za oknem šustí déšť a občas se i zablesklo. Snad na lepší časy :) Včera propršel skoro celý den. Střídala se bouřka s deštěm a nebo jen se zataženou oblohou. A možná i díky této šedi na nebi, byly i moje myšlenky tak trošku šedivější. Ale i o poznání klidnější. Ta obrovská kadence mých myšlenek v hlavě se značně uklidnila a teď už probleskne něco málo jen tak "čas od času". Hlavně jsou to věci z našeho pravidelného sezení s mojí milou terapeutkou. Nejhorší je asi vždycky druhý den po sezení, tam nejsem schopná vůbec vypnout...a taky je to většinou den, kdy nejvíc brečím. Pořád si všechno v hlavě dokola přehrávám, někdy mám pocit, že snad každé slovo, které jsme já a nebo ona řekly a někdy je to tak trošku "na hovno", hrozně vysilující...ale jak jde čas a člověk se na to je schopný podívat i trošku "z venku", tak postupně i docela posilující. Je to zvláštní, hodně zvláštní...ale víte co? Mě to prostě hrozně baví a mám to moc ráda!

Vlastně krásný místo, daleko od lidí. Zase jen já, moře, kameny a nebe. Ctrl+C - Ctrl+V = ULOŽENO :). Zase cítím tu slanou vůni moře a říkám si, že kdybych nebyla srab (jako že jsem), tak se svleču a skočím tam. Vždycky mě lákalo skočit ráno do moře nahá, ale nikdy jsem to nezkusila. Ano, vím že někteří to tak dělají naprosto normálně, ale já ne. Mám určité zábrany. A to i teď. Po ránu se mi moře zdá takové jiné, takové zvláštně tmavé a tady to navíc ani neznám, takže nebudu pokoušet štěstí. Ale kdo ví, třeba se tuhle dovolenou ještě odhodlám!

Vzpomínám na včerejší podvečerní procházku mezi deštěm a deštěm :) Šli jsme s Kamilem a Luckou prozkoumat městečko Sali a ukázalo se nám moc krásně myslím. Je to malé městečko s velkým přístavem pro výletní lodě. Ráno a dopoledne je tu klid, až k večeru náměstíčko ožívá takovým zvláštním ruchem. Je tu jeden obchod, dvě pekárny, pošta, kavárna, pizzerie a pár restaurací (víc než dvě :). Zašli jsme i do odlehlejších uliček a objevili školu, dům zdraví, dětské hřiště, dva krásné kamenné kostelíky a spoustu kamených domečků, které patrně patří strarousedlíkům. Je tu klid, a já si tak říkám, co já vlastně na dovolené opravdu potřebuju? Lucku, Kamila, moře, dobrý pressíko a nějaký ten trip. Je to málo nebo hodně!?... JO A TAKY TROŠKU ČASU JENOM SAMA PRO SEBE :)

Někdy si tak říkám, že pro mě možná už ta cesta je cíl. Už jen to slovo - CESTA - je tak nějak zvláštně vzrušující!!!