...NEMÁM RÁDA BEZMOC!

Bezmoc je jeden z pocitů, které nemám ráda. Bezmoc u mě jde většinou ruku v ruce s velkým naštváním, obrovským pocitem nespravedlnosti, s nějakým podivným tlakem, který je na mě vyvíjen a já nemám nic, čím bych se mohla nějak bránit. Mám jen svůj selský rozum a nějaké vnitřní přesvědčení o tom, že to co se po mě chce je špatně a že je proti mé vůli. Proti mému svobodnému rozhodnutí. Proti všemu co mi přijde rozumné.

Občas tenhle pocit mívám. Bezmoc a vztek už poznám naprosto dokonale. Mám stažená záda a v krku se mi vytvoří klapka, taková zvláštní poklička, která se tam ten vztek, který stále roste, pokouší nějak udržet. Nevím, možná by bylo lepší něco rozbít, poslat někoho tam kam patří (tedy za dveře...), ale to já neumím. Jsou to ty chvíle, kdy vzteky brečím a když už to jde, tak o tom začnu mluvit nebo třeba psát. Jako třeba teď a tady. Neuvěřitelně mě vytáčí vše okolo očkování a neočkování proti covidu. Vím...je toho všude tolik, že to tu možná už ani nechcete číst. Nenutím Vás k tomu, ale pro mě je to ventil, jak říct, co si o tom všem myslím. A věřte mi, že si o tom všem myslím poměrně dost a že bych nejraději použila všechny ty výrazy přesně tak, jak je cítím v sobě. Jenže já jsem slušná holka, tak to sem napíšu v trošku slušnější formě, ale ráda bych, aby jste chápali, že uvnitř je ta komunikace daleko peprnější a myslím, že i výstižnější.

Očkování covid, záležitost, která se mnou momentáně hýbe poměrně dost. Přijde mi fér napsat, že já stále ještě očkovaná nejsem, tudíž, mluvou vlády a médií, jsem odmítač očkování a taky prý člověk, který je neloajální k druhým lidem. První věc, která mě dokáže zvednout ze židle. Kdyby byl každý druhý člověk tak loajální k druhým lidem jako jsem já, tak si myslím, že se na tomhle světě máme ale sakra dobře! Ale ok, nebudu stahovačná, jen nevím, od jaké doby je, mít na věci svůj vlastní názor, neloajální. Za odmítače očkování se rovněž nepovažuji a upřímně se mě nikdo nikdo neptal na důvod, proč vlastně s očkováním otálím. Není to důležité, v téhle hře totiž mi, jako lidi nehrajeme vůbec žádnou roli. Naše důvody, naše pocity a nějaké naše právo na svobodu volby v demokratickém světě totiž nikoho nezajímá. Místo starosti o občany a o jejich zdraví jde o politiku, o moc a hlavně o velký prachy.

Přijde mi až neuvěřitelné to, že se dočtu že nějaký rakouský starosta veřejně řekne, že očkovaní lidé by na JIP oddělení měli dostat přednost před těmi neočkovanými nebo že neočkovaní lidé nebudou moci chodit do práce... Kam jsme to proboha klesly?! To dostaneme, my neočkovaní, odznáčky na klopy a podle toho se s námi bude jednat?! Necháváme se nějakou podivnou politickou a mediální hrou rozdělovat na očkované a neočkované. Necháváme je, aby mezi námi rozdmýchávali zlo, nenávist, strach... Je mi z toho smutno, stačí se podívat na některé diskuze pod články o očkování a tu velkou nevraživost ke svobodné vůli druhého člověka. Přirovnávání lidí ke stádu ovcí (a to jsem ještě vybrala tu slušnou variantu přirovnání) je tu naprosto běžné...

Nemám ráda lži a polopravdy. V naší společnosti nejsou přeci jen očkovaní a neočkovaní. Jsou tu taky lidé, kteří covid prodělali a mají vytvořenou imunitu. Nejsem lékař, ale selský rozum mi říká, že pokud se s virem potkám a má imunita funguje správně, pak si toto setkání pamatuje a v případě nového kontaktu je tedy schopná použít již známé a komunikovat s virem daleko lépe. Nedělá přesně tohle očkování? Z jakého důvodu tuhle variantu nechtějí ti údajní odborníci uznat? Proč tuto variantu zdravé imunity nebo chcete-li protilátek v těle stále zametají pod stůl a tváří se, že nic takového neexistuje? Samozřejmě rozjetý byznys vakcín, ze kterého každý zúčastněný čeká alespoň nějakou kapku do své kapsy, mě v tuto chvíli vůbec nenapadá. A to už zde vůbec nezmiňuji to, že ani plně očkovaný člověk není ohledně covidu bezpečný člověk. Tak proč nám je tak předkládán? Myslím že je velmi vhodné, pokud řeknu A říct i B!

Nemyslím si, že já tímto slohem něco vyřeším nebo že se snad něco změní. Jak říkám, píši ho hlavně z toho důvodu, že tuhle svojí frustraci potřebuji vyventilovat a upřímně mi to pomáhá. Bohužel si momentálně připadám jako člověk, kterého zahnali do kouta. Myslím, že v rukou nemám jedinou věc o kterou bych se mohla opřít. Zákon zde bohužel mluví celkem jasně a pokud hygiena vyhlásí povinné plošné očkování, pak mi nezbyde, než si to do sebe nechat píchnout. Možná mě k tomu donutí již dříve, protože mi zakážou jít si koupit chleba do obchodu nebo nebudu moci posílat své dítě do školy...to oni už vymyslí. Já jen doufám, že to přežiju ve zdraví, to je totiž to jediné, o co mi v celé téhle bláznivé štvanici na další a další píchání něčeho, co už v těle díky prodělanému covidu mám, jde! Přežít ve zdraví...a ne vždycky jde jen o to zdraví fyzické...