KDYŽ SE SPLNÍ SEN...

     Nedávno jsem dočetla knížku SLIBUJI TI SVOBODU od Laurenta Gounella a zapsala jsem si do svého deníčku jednu větu, která mi uvízla v hlavě. Ta věta zní:

"V ŽIVOTĚ NĚKDY STAČÍ, KDYŽ VE VÁS UVĚŘÍ JEDINÝ ČLOVĚK A VAŠE SNY SE STANOU SKUTEČNOSTÍ".

     Taková jedna nenápadná věta...ale je krásný si jí zažít. A je moc hezké cítit to a hlavně slyšet, že ve Vás někdo věří.

     A nejkrásnější na tom všem je nakonec vlastně i to, že když už ten krok uděláte, překonáte všechny ty strachy a všechny ty našeptávače v hlavě, kteří Vás od těch Vašich snů neustále zrazují a přijde ta chvíle, kdy si ty své sny plnit začnete, že zjistíte, že ve Vás věří možná daleko víc lidí. Lidí o kterých jste si mysleli, že Vás vlastně vůbec nechápou a nikdy nepochopí. A najednou zjistíte, že oni ve Vás vážně věří, že Vám vlastně strašně moc fandí a že jsou na Vás ohromně pyšní. Jen Vám to prostě neříkají...možná proto, že je to nikdo nenaučil, možná proto, že jim to taky nikdo neříkal a možná proto, že si myslí, že to víte. Že je to přece jasný...

     A tak si plním sny. Protože chci a protože můžu a protože mi to dělá radost. A díky tomu se ze mě momentálně stala vysokoškolačka, neuvěřitelně natěšená a nadšená, připravená vstoupit na pole oboru Sociálních prací. A díky tomu se ze mě stala i  nadšená kreslířka, která po zhruba půl roce malování svých emocí vystavuje svoje obrázky na výstavě BLÍZKÁ SETKÁNÍ S VLASTNÍ DUŠÍ....

     Přijde mi to neuvěřitelný, trošku nepochopitelný a obrovsky krásný...co k tomu říct víc?!? :)