ÚZKOST, STRACH, OBAVY ČI DEPRESE ČASTO NEJSOU VIDĚT, 

MOŽNÁ PROTO TAK MOC BOLÍ!

Bohužel jsem hodně dlouhou dobu netušila, že to co se mi děje...že se potím, motá se mi hlava, buší mi srdce, mám knedlík v krku, tíhu na hrudi, třes v těle...že tohle je nemoc a že i tohle má nějaké své označení (diagnózu). Trvalo několik let, než jsem se dozvěděla, že tohle všechno je úzkostně-depresivní porucha. A trvalo ještě dalších několik let, než jsem pochopila, že i s touto nemocí či bolavou duší, se dá žít vlastně krásný a plnohodnotný život.

Netvrdím, že jsem "vyléčená", protože moje úzkosti jsou mojí součástí a občas o sobě dají vědět. Netvrdím, že se jich nebojím...když se objeví, mají stále velkou sílu a nejsme úplně nejlepší přátelé. A netvrdím, že s nimi v první chvíli nemám potřebu bojovat...mám! Ale dnes už vím, že bojem nic nezískám a že tím, že je přijmu do svého života a zase jim udělám v sobě kousek prostoru, se nezdrží moc dlouho a že je to se mnou nebude tak bavit. Vím, že je přijímám, tak jako sebe...se všemi svými stránkami, ať už těmi hezkými, tak i těmi, které bych ráda poslala někam dál. 

Jsem na cestě Zotavení, na cestě, kdy hledám nějakou rovinu v tom, aby v mém životě mohlo být všechno, co tam z nějakého důvodu v tuto chvíli patří. Moje úzkosti, které, ať chci nebo ne, jsou součástí mne samé, mě nakonec přivedly k životu, který mám ráda a který bych nežila, nebýt jich. Je to paradox! Díky nim jsem potkala cestu Zotavení, díky nim jsem potkala lidi, za které jsem ráda, že byli nebo jsou v mém životě. Díky nim víc a víc poznávám a chápu sama sebe, díky nim se umím radovat z maličkostí, díky nim jsem si uvědomila, co v životě chci a nechci a že to rozhodnutí mám ve svých rukou. A díky nim jsem potkala peerství a zamilovala se do toho procesu, kdy dostávám od druhého člověka to výsadní postavení toho, jít alespoň nějakou část jeho cesty Zotavení po jeho boku.

I já jsem ale musela v jednu chvíli říct A DOST, JÁ CHCI ZPĚT SVŮJ ŽIVOT a říct si o pomoc. I já musela jednoho dne sbalit batoh a vzít mapu do ruky, abych se mohla porozhlédnout, KUDY MOHU VYKROČIT Z ROZTOČENÉHO KRUHU ÚZKOSTÍ!"

A KDY ŘEKNEŠ TY TO SVÉ DŮLEŽITÉ

 "JÁ CHCI" ?!

KDY SE ROZHODNEŠ VYSTOUPIT 

Z TOHO ROZTOČENÉHO KOLA 

ÚZKOSTÍ, PANICKÝCH ATAK A DEPRESÍ?!