...ZVEDNOUT STAVIDLO...
Mám ráda život. V mnohém mě fascinuje. Dost možná nejvíce v tom, jak je vlastně neuchopitelný, v tom, jak se mnohdy až vysmívá našim plánům, přáním, ale i všem našim obavám a strachům. V tom, jak si zkrátka JENOM JE a každou vteřinu a minutu si prostě RAZÍ SI CESTU KUPŘEDU, protože ví, že zpátky už žádná cesta nevede.
Obdivuju ho a stále více mi dochází, že i ten můj vnitřní klid a takové nějaké klidné a tiché spočinutí, ve kterém je mi dobře a po kterým tak moc toužím, když jsem ve stresu, naštvaná, smutná, unavená...že přesně tenhle ten vnitřní klid můžu zažívat a zažívám jedině tehdy, když se snažím být jako on...KDYŽ SE SNAŽÍM JEN TAK ŽÍT :) Když to všechno nechám jenom volně plynout, když jen pozoruju, alespoň chvíli nic nehodnotím a pouze přijímám. KDYŽ PROSTĚ JEN JSEM! Když jsem TEĎ A TADY, bez velkých plánů, přání, očekávání a obav...
Existuje jedno skvělé přísloví: "Netlač řeku, teče sama..." a myslím, že přesně o tom je život. Tohle přísloví mi dává čím dál větší smysl.
Života jsem se vždycky bála. Nevím jestli se tomuhle zjištění mám teď smát nebo spíš brečet. V něčem je to totiž strašně smutný a bolavý. Mám pocit, že jsem tím musela hodně věcí ztratit nebo k nim ani nedojít, protože jsem před nimi BYLA ZKRÁTKA ZAVŘENÁ. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem k tomuhle zjištění vlastně došla a mohla to začít měnit.
Není důležité, co s námi život udělá, ale co my uděláme se životem.
- Gerhard Uhlenbruck -
Asi teď cítím spíš radost a vděk za to, že jsem si toho všimla. Ale to je jenom jeden z malých krůčků, který je potřeba na začátku udělat...VŠIMNOUT SI. Nejdřív jsem si zkrátka musela uvědomit, že něco nějak dělám, že nějak žiju a také, že na to celé "žití" nějak reaguju. I cesta k téhle změně, tak jako mimochodem ke každé jiné, BYLA A JE PROCES....má nějaký vývoj, ať už ve mně, tak ale i v čase samotném.
ZMĚNA NENÍ HNED a je nesmysl to po ní chtít. A ještě větší nesmysl je chtít to po sobě. Tohle zní možná jednoduše a jasně, ale i cesta k tomuhle zjištění (všimnutí si, že něco nějak dělám), je různě klikatá a různě dlouhá. U mě tahle cesta trvá už nějakých šest let a stejně mám pocit, že stále nejsem u konce. Mám dokonce stále větší pocit, že tahle změna je dost možná PRÁCE NA CELÝ ŽIVOT. Celý život se člověk učí, jak vlastně ten samotný život žít...no, nezní tohle tak trochu jako jeho výsměch?! Ha, ha...směju se s ním! :) :( Cynik jeden!...ne, vážně...vlastně na něm tenhle druh humoru mám svým způsobem taky ráda.
Celé to vnímám jako výzvu, jako dobrodružství, cestu, která mě učí nové věci a na které sbírám nové zkušenosti. Jdu krok za krokem, někdy nahoru a někdy dolů, tak jako všichni ostatní a možná jednu z největších překážek si do cesty házím sama svojí VLASTNÍ NETRPĚLIVOSTÍ.
Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá sám život a na nás je, abychom na ně odpovídali.
- Viktor Frankl -
Změna může být děsivá a taky může dost bolet. Přes to všechno MÁ ALE SMYSL, protože právě za tou pověstnou změnou můžeme teprve najít něco jiného, nového, barevnějšího nebo voňavějšího. Tam někde vede ta pověstná pěšina k našim přáním a snům. Proto JE ČAS ZAHODIT OBAVY a nejistotu a vyplout z bezpečí malého rybníčka nebo malebného horského jezera na moře...ZKRÁTKA ZVEDNOUT STAVIDLO!
Zvednout stavidlo, nechat se unášet a VĚŘIT V SAMI SEBE. Tak jako věřím sama v sebe já, že tu loďku jsem už schopná kormidlovat sama a že se na tom širém moři neztratím. Vím, že je čas ukázat sama sobě, co všechno jsem se za tu dlouhou cestu naučila, VYZKOUŠET SI TO. Vydat se vstříc dobrodružství, které život přináší, rozhlížet se kolem sebe a být pyšná na to, že to širé moře jsem si vybojovala já...PROTOŽE CHCI, PROTOŽE MI TO DÁVÁ SMYSL, PROTOŽE DÍKY TOMU MOŘI A TÉ LOĎCE ZASE ŽIJU A TO DOKONCE BAREVNĚJI A PLNĚJI NEŽ KDY DŘÍV...
...MÁM RÁDA ŽIVOT! A proto mi stojí za to každý den vstát a jít mu naproti. Neříkám, že se nebojím, neříkám, že mi občas netečou slzy strachu, smutku nebo zoufalství. Ale i přesto, že se bojím jdu pořád dál a slzy smutku se postupně proměňují v slzy radosti, dojetí a vděku. Cítím se volná jako nikdy jindy v životě. Vím, že jsem tady, připravená ZVEDNOUT STAVIDLO, NECHAT SE UNÁŠET ŽIVOTEM A PROSTĚ JEN TAK ŽÍT!
DĚKUJU MAGDO! Dala jste mi víc, než si dokážete představit...