TRIP ŠESTÝ...

TĚŽKÁ HLAVA...

Sobota ráno. Zase jsem došla k moři. Sedla jsem si do stínu borovice na jednu ze zelených laviček které lemují pobřeží. Moře je kousíček ode mně a zdá se mi dneska trošku divočejší. Zřejmě po té večerní bouřce, která se tu přehnala.

Vlastně mě to fascinuje, jako spoustu věcí, které se dějí v přírodě. Vždycky si říkám, že příroda má obroskou sílu. Je spoustu věcí, které člověk není schopný nijak ovládnout a je to dobře. Bohužel umíme spoustu jiných věcí, kterými nepřímo chování přírody často ovlivňujeme, aniž si to uvědomujeme. Ale když přijde bouře, zemětřesení, probudí se sopka,... tak nejsme nic. Můžeme jen čekat, co si pro nás příroda připravila a jak moc si s námi pohraje.

Pro mně, jako pro člověka, který má neustále pocit, že musí všechno řídit, vše kontrolovat a nejlépe vše mít ve svých rukou je to asi vždycky děsivější než pro ostatní, kteří takto život nevnímají.

Dneska se mi nějak nechce psát. Mám zvláštně těžkou hlavu... Asi ještě chvíli posedím, užiju si moře a příjemně chladného větříku a půjdu dál...