TRIP PÁTÝ...
PŘÍRODNÍ PARK TELAŠČICA...
Tak je pátek. Chce se mi říct už. Nějak se to překulilo a najednou to není teprve, ale už. Včera jsem ranní tripík vynechala a dala přednost knížce a válení v posteli. Ta představa, že musím vstát a obléknout se v tom šíleném vedru mi nějak nedovolila vylézt z postele :). Tak že tak!
Dneska už jsem ale zase venku. Sluníčko už zase svítí jako blázen, takže i když jdu jen po městě, mám pocit, že se koupu...jako slaneček! Včerejšek byl docela dost fyzicky náročný. Vydali jsme se do přírodního parku TELAŠČICA. Já se asi nejvíc těšila na na opěvované solné jezero a Lucka zase na slibované oslíky, které jsme měli potkat cestou tam.
Do Telaščice se platí vstup, no je to přírodní park, takže v pohodě. Velmi příjemná paní v budce nás nejdříve poslala podívat se na okraj ostrova na útesy a tak jsme vyrazili. Když člověk stojí tolik metrů nad mořem a pod sebou má už jen útes a modré moře, je to zvláštní pocit. Až se mi z toho zatočila hlava. Je to prostě neskutečný, ta síla toho bílého masivu a oproti tomu ta něžnost moře... V různých situacích člověk zkrátka vnímá věci různě. Když stojíte dole u moře a vlny bouchají o kameny, říkáte si...je to neskutečný, ta síla té masy vody...a pak stojíte o pár metrů výš, kde skály moře už dál nepustí a moře Vám najednou přijde strašně něžný a naprosto klidný...
Pak už to je k solnému jezeru jenom kousek. Nejdřív nás uvítal přístav s asi tak milionem lidí...no dobrá, přeháním, ale kolem stovky jich tam být určitě mohlo :(. K tomuto přístavu totiž míří většina výletních lodí, které slibují krásné koupání a plavbu kolem Kornati. Právě tady tyto lodě vyplivnou desítky a desítky koupání chtivých turistů a všichni míří k solnému jezeru. A právě tohle udělá z přírodního a i celkem milýho jezera tu šílenou komerční záležitost. Pro mě osobně obrovské zklamání, a říkám teda tady rozhodně NE! Rychle jsme se vykoupali, trošku oschli a vyrazili jsme zase zpět, pryč od toho neskutečného mumraje. Cestou zpět k autu jsme si našli krásný místo mezi borovicemi na pobřeží a konstatovali, že moře je prostě stejně nejlepší!
V podvečer jsme zase vyrazili na pressíko a zmrzku u nás v Sali a večer zakončili procházkou po přístavu a vínem u nás na balkoně s úžasným výhledem na moře.
Ve spojení jsem v podstatě jen s Ivet. Té jsem slíbila denně alespoň jednu fotku a sliby se mají plnit. A navíc...MÁM JÍ RÁDA! :)