SALI...BUDEŠ MI CHYBĚT!

NEHCE SE MI ZPĚT!!!

Ležím v posteli. Je neděle, něco málo po sedmé. Jsem vzhůru zase první, ostatně jako vždycky. Noc nebyla nic moc, zase mě totiž šíleně bolí rameno. Každý otočení v posteli jsem byla vzhůru. Trošku jsem doufala, že moře a teplo to třeba spraví, ale bohužel. Nejspíš tomu moc neprospívá právě plavání. A jelikož toho se nehodlám vzdát, tak to zase o to víc bolí :(

Dneska se mi nechce ven na žádný tripík. Ležím a čtu si. S sebou na dovolenou jsem si zabalila knížku Nejlepší víkend od Patrika Hartla. Moc dobrá volba řekla bych, jsem z ní nadšená. Od začátku si ale říkám, že mi přijde zvláštní, že takovou knížku napsal chlap :)

Zítra odjíždíme domů. Děje se ve mně zvláštní věc, kterou úplně neznám a vůbec tomu nerozumím. Opravdu z celého srdce se mi nechce, nechce se mi vrátit domů. Zase zpět do všedních dnů, do práce...už asi dva dny to ve mně zraje a ten pocit není příjemný. Naopak, čím víc se náš odjezd blíží, tím je silnější a intenzivnější! Prostě se mi nechce...ale kdo ví?!

Když jsme před týdnem dopluli na Dugi Otok, byla jsem vlastně taky zklamaná...Upřímně se mi tu vůbec nelíbilo. Jak jsme projížděli ostrovem a blížili jsme se k městečku Sali, v duchu jsem si říkala, že se mi tu vůbec nelíbí a že netuším, co tu budu celý týden dělat! Viděla jsem jen jednu silnici napříč ostrovem, občas nějaký baráček nebo malou vesničku. Říkala jsem si, proboha, tady nic není, jen pár loděk a skoro žádný lidi... Kamil to na mě poznal a myslím, že byl ze mně už trošku zklamaný :(. Ale já si v tu chvíli neuměla pomoct, prostě jsem to tak cítila a nelíbilo se mi tam.

Potom, jak jsem se blížili k Sali, objevovalo se pár nádherných výhledů na moře a okolní ostrovy. Jeli jsme po hřebenu a ty výhledy byly naprosto úžasný a neskutečný. Viděla jsem, jak je Kamil nadšený, jak se z toho raduje. Ale já jsem to v tu chvíli prostě nedokázala. Bylo mi to líto, ale bylo to tak! Dojeli jsme do Sali a já zase viděla jen lodě, loďky, pár lidí... Slyšela jsem, jak si v duchu říkám, že na ostrov už nikdy nepojedu!

PO TÝDNU SE MI NECHCE ODJET! Tohle malý městečko s jedním obchodem, kde se boxujete s ostatními zákazníky o košík, se dvěma stánky s upomínkovými předměty, krásnou kavárničkou s pánem, který se vždy mile usměje, když jdete okolo, se starousedlíky, kteří Vám na ranní procházce popřejí s úsměvem dobré jutro, s naším apartmánem s nejůžasnějším výhledem do centra, na přístav a moře... Tak tohle městečko a tohle místo mi bude neskutečně chybět. Na mých ranních procházkách jsem si ho prošla křížem krážem a pěkně jsem si ho do sebe uložila. A kus z něho si povezu v sobě domů. Vlastně je to možná přesně to, co jsem potřebovala. Klid, ticho, přijetí a takovou zvláštní vstřícnost a sounáležitost.

Dugi Otok jsme procestovali a navštívili spoustu míst. Je to tu takový surový, určitě neskutečně těžký k žití a přesto vlastně obrovsky milý. Pokud toužíte po nespoutaný přírodě, klidu a pořádný dávce čistého moře, pak si to tady určitě užijete. A výborný pressíko tu také najdete. Jo, bylo to tu fajn a užila jsem si to. I když první pocit tomu vůbec neodpovídal.

DÍKY, SALI!