RELAX...TŘEBA VÝLETEM!

     Umět si zarelaxovat, odreagovat se, prostě si odpočinout, to je strašně důležité. Já to tak vnímám. A taky vím, že to POTŘEBUJU! Potřebuju občas od všeho vypadnout a mít čas jen sama pro sebe. Je to pro mě takový "pohlazení po duši". Potřebuju to vlastně docela často, utéct a být sama. Moc mi to pomáhá a poslední dobou na to zase tak moc času nebylo.

     Sešlo se víc věcí najednou, ať už škola naší Lucky, který se prostě musíme pověnovat nebo to, že jsem měla pochroumanou nohu a nemohla chodit na procházky a určitě taky to, že už je docela brzo tma a tak se nedá už k večeru jít někam do lesů a luk :). A taky jsem měla takovou zvláštní náladu, trochu protivnou, hodně nervózní, prostě dost nevylaďěnou.

     Konec tohoto týdne a hlavně pátek byl už fakt tak trošku "na krev" a se sebezapřením jsem to přežila v práci a doufala, že prodloužený víkend a hlavně sobota mě zase hodí trošku do pohody. Někdy si tak říkám, že věci přijdou v pravou chvíli, ve chvíli, kdy je to potřeba. Pátek byl zvláštní den. Představovala jsem si ho úplně jinak. Čekala jsem, že budu mít dobrou náladu, že to ze mě všechno spadne...ve čtvrtek totiž skončila moje peripetie s měřením tlaku, který mi u doktorky vždycky šíleně lítá a já nejsem schopná se uklidnit. Taky  mě čekala preventivní prohlídka, která dopadla ok... Čekala jsem uklidnění, uvolnění, radost, pohodu...jenže to nějak ne a ne přijít. Navíc v pátek jsem byla v práci skoro sama a tak jsem skoro celý den s nikým nepromluvila a upřímně...nějak jsem to nedávala. Potřebovala jsem to nějak zavřít, nějak vylézt z té ulity, která mě držela v šachu a jít dál.

     A právě proto jsem tak svoje myšlenky směřovala k sobotě! Čekal mě totiž výlet! Výlet s Renčou a s našima malýma holkama. Ten výlet jsme plánovaly snad přes půl roku a pořád to nevycházelo. A najednou, kdy jsme se úplně náhodou potkaly ve městě minulý týden, bylo jasné, že tato sobota je ten ideální den a konečně vyrazíme :) A on to byl fakt snad ten nejlepší den, který mohl přijít. Myslím pro mě! Já to vážně hrozně POTŘEBOVALA!

PŘÁTELSTVÍ JE VZTAH, V NĚMŽ JE VŠECHNO TAK SAMOZŘEJMÉ, ŽE SE NEMUSÍ NIC VYSVĚTLOVAT.

- DAGMAR SEDLICKÁ -

     A tak tu teď sedím, v sobotu večer, s trochu bolavou nohou, unavená chozením po té bláznivé Praze a se skleničkou celkem dobrého červeného a cítím nějakou zvláštní spokojenost. Spokojenost, že jsem mohla strávit fajn den s bezva ženskou, kterou mám strašně ráda a cítím vděčnost, že je tak blízko někdo, před kým nemusím mít žádné tajnosti, komu můžu říct i něco o mých bláznivých myšlenkách a ona to s takovým zvláštním pochopením přijme a nesoudí a neradí. Jenom mě vyslechne a já vím, že si rozumíme i když o tom už víc nemluvíme. Mít někoho takového je strašně bezva.

     Renato, mám Ťě ráda (a nebul u toho, já se taky snažím :)

     Je zvláštní si uvědomit, že se můžete svěřit. Je to hrozně ulevující pocit. A je strašně zvláštní, že ještě před pár měsíci jsem byla přesvědčená, že si se vším musím poradit sama. Ale není to tak! Stačí se rozhlédnout kolem sebe a zjistíte, že tam někdo určitě je. A že je člověku lépe, když na ty svoje pocity a celkově na svůj život není sám. A já se rozhlížím...a najednou vidím...ona to není jenom Renča, ale taky třeba Martina nebo Iveta či Olča...a to už vůbec nemluvím o Magdě (ale to je úplně jiná kapitola), prostě a jednoduše - jsou tu lidi, za který jsem strašně ráda, že jsou někde poblíž!  

     A tak se rozhlížejte, seberte všechnu odvahu a zkuste důvěřovat. Možná to někdy nevyjde, možná zažijete občas nějaká zklamání, ale možná potkáte někoho s kým se budete rádi potkávat, chodit na kafe nebo jezdit na výlety :) I já to zkouším...

PŘÁTELSTVÍ JE SOUČÁST LIDSKÉHO ŠTĚSTÍ.

- JAN WERICH -