PLYŠOVÉ OBJETÍ...

     Asi každý by se někdy někam rád schoval, prostě na chvíli zmizel... Někdy má člověk pocit, že by se tak spoustu věcí vyřešilo, že by se možná něco stalo, něco vymazalo, něco přeformátovalo a jelo by se dál. Tohle by si určitě každý z nás někdy přál. I já mám občas takový pocit a touhu prostě lusknout prsty a na chvíli zmizet. Aby se mi ulevilo, abych si dokázala odpočinout a zahodit všechno, co mě zrovna aktuálně trápí.

     Dnes jsem měla celý den hodně smutnou náladu. Byla jsem naštvaná, smutná, možná že jsem cítila i nějakou nespravedlnost či co. A protože jsem dneska trávila většinu času jen sama se sebou a měla spoustu času na přemýšlení, zase se mi pospojovalo spoustu věcí, zase pár puzlíků zapadlo do sebe. 

     Ono je fajn, když zapadnou, když jsou tam, kam patří. Když se ten pomyslný "obrázek" zase trošku zpevní a dostane zase jasnější obrysy. Všechno se zdá zase o něco přehlednější, ale ne úplně jednodušší. Najednou třeba vidíte něco, co vlastně vidět vůbec nechcete. Neříkám, že o tom nevíme, jen to asi nechceme vidět. Chceme dělat, že to není, že to prostě neexistuje a přesvědčujeme sami sebe, že to zmizí nebo že to tak není nebo snad i to, že to za nás někdo vyřeší.

     A pak Vám to dojde. Dojde Vám, že tomu prostě neutečete a že, dokud si to sami nepřiznáte, tak Vám nikdo a nic nemůže pomoct. A ono Vás to vlastně naštve...nebo mě alespoň jo! A i když Vám to přijde hloupý a tak nějak proti rozumu, tak to tak prostě je. A tak jste naštvaní a říkáte si, co s tím...?!

     A v tu chvíli jsem před sebou uviděla svojí dceru. Tu malou a občas pěkně vzteklou slečinku, která s tím svým trápením často uteče do své postele, k tomu svému velkému plyšovému medvědovi. Vztekle tam sebou "mrskne" a drží ho tak dlouho, než jí dojde, že věci jsou prostě tak jak jsou...

    A tady mi tak nějak došlo, že i ve mě je pořád to malé vzteklé dítě, které by asi taky potřebovalo to velké plyšové objetí. Že se vlastně přesně tak cítím...jak to malé vzteklé dítě, který chce něco, co prostě nemůže mít...a to i přesto, že už jsem "velká holka", která moc dobře ví, že věci jsou prostě tak jak jsou!