...ODVAHA...

ODVAHA NENÍ, ŽE SE NEBOJÍŠ. ODVAHA JE, ŽE JDEŠ DÁL, I KDYŽ SE BOJÍŠ.

- E. T. SETON -

Jak začít, aby to všechno, co s Vámi chci dnes sdílet, dávalo nějaký smysl. Ráda bych Vám totiž předala něco, co se vlastně moc předat nedá. Ráda bych ve Vás všech, kteří tápete a kteří nevěříte, že život může být zase krásný a neskutečně barevný, probudila ten oheň, který v každém z nás doutná nebo možná zalila to malé zrníčko, které v každém z nás je a které může zase začíst růst, sílit a dokonce i kvést. O čem to mluvím? O odvaze, o chuti a o naději!

Já posledních pár týdnů zažívám moc krásné chvíle a to jak s lidmi, za které jsem ráda, že v mém životě jsou, tak i jen tak, sama se sebou. Je mi prostě dobře. Je to moc hezký pocit, když si tohle můžete říct a víte, že je to vážně tak. Tři slůvka - JE MI DOBŘE! Možná bych měla jásat, křepčit, běhat s rukama nad hlavou a smát se jako blázen...to asi k radosti patří, alespoň jsem si to vždycky myslela. Ale je to jinak. Já tu jen SEDÍM a prostě VÍM, v sobě mám tak nějak zvláštně uklizeno, ticho a teploučko. Po třech letech dřiny, vnitřních bojů, sebehodnocení, nedůvěry v sebe sama, strachu ze samoty, ze zrady, z opuštění, z nepřijetí a hledání nějakého smyslu života je to opravdu poprvé, kdy vím, že jsem doma a že to tu mám hezký.

A neznamená to, že nemám žádné starosti nebo problémy. Věřte mi, mám jich víc než dost a moc dobře vím, že tu vždycky nějaké budou. Ale o tom je život, o tom, že nám stále dokola přináší další a další situace a výzvy, které jsou pro nás nové a které jsou někdy vážně hodně těžké.

Poslední dobou jsem si vyslechla pár lidských příběhů a některé z nich byly vážně hodně silné. U některých z nich Vám dochází slova, u některých Vám do očí vyhrknou slzy, často si říkáte: "Ty jo, to není možné, že tohle může někdo zvládnout, nějak se s tím poprat a dneska tady přede mnou sedí a sdílí ten svůj osobní příběh." Pro mě jsou to lidi, ze kterých cítím obrovskou sílu a chuť znovu žít svůj život. Lidé s neskutečně velkou odvahou, kteří právě tím svým příběhem, svým "bojem", ať už s nemocí nebo se svým životním osudem, přináší nám Všem ostatním NADĚJI. NADĚJI NA UZDRAVENÍ SÁM SEBE.

Před pár dny jsem i já sama poprvé v životě sdílela svůj osobní příběh mého zotavení se z duševního onemocnění a i proto tu dnes píšu o ODVAZE a o VELKÉ SÍLE, protože jsem si na vlastní kůži mohla vyzkoušet, jak moc je právě odvaha důležitá. Není totiž vůbec jednoduché vyprávět ostatním lidem o vašich bolestech, o nemoci, o boji s ní, i o tom, jak se čas od času vrací, jak musíte pořád dokola bojovat... Ale má to smysl a proto stojí za to, v sobě tuhle odvahu najít a spolu s ní nebo díky ní předávat dalším bojujícím lidem NADĚJI. NADĚJI, ŽE ZMĚNA JE MOŽNÁ!

Mluvit před lidma, sdílet svůj příběh, když víte, že na Vás koukají a poslouchají Vás opravdový "živý" lidé je přece jenom dost jiné, než když si sednete před obrazovku počítače a napíšete ho. Jsou v něm všechny emoce, tak, jak je člověk cítí, když se dívá zpátky na svůj život, na sebe, na tu cestu, kterou už ušel a na to, kde byl, v mém případě před třemi lety a kde je dnes. Jsem vděčná za moc věcí a každý den si uvědomuju, že i díky té své nemoci, díky svému strachu, úzkostem, depresím jsem došla až sem. Někam, kde je mi dobře, kde můžu být sama sebou...kde jsem doma :)

Poslední dobou mám pocit, že spěje do finále jedna z mých velkých životních kapitol. Jsem ráda, že jsem jí mohla napsat, jsem ráda, že jsem jí mohla zažít. Jsem ráda, že jsem v ní potkala všechny ty lidi, který můj život obrovsky obohatili, často mě inspirovali, pomáhali mi, byli tady a jsou tady pro mě. Jsem za ně vděčná a vlastně si hodně moc přeju, aby v té mé další životní kapitole, kterou začnu zase psát, nějakým způsobem zůstali, aby se mi neztratili!

Díky že Vás mám!