NÁVRAT DO REALITY!

     Tak tu máme Nový rok. Rok krásně kulatý, rok 2020. Zaznamenala jsem, že je to údajně rok, na který bychom se měli těšit. Prý přinese změny k lepšímu u každého z nás, měla by nás zaplavit nová energie, která nám dodá kuráž a sebedůvěru... No, ale taky nás prý čeká kybernetická studená válka a taky prý kolaps společnosti (vzhledem k rozvoji všech možných technologií si tak říkám, že touto cestou se někam do podobných končin snad i řítíme). Upřímně, tyhle "předpovědi" mě nechávají v klidu a beru to tak, že psát se prostě něco musí... Jo, a taky nás čeká zdražení, nejspíš asi všeho (což není nic nového a je to asi jediná zpráva, které opravdu tak nějak věřím).

     Taky je třeba poznamenat, že v roce 2020 nás čeká třináct svátků, tedy teď vlastně už jen dvanáct (Nový rok jsme si už "vystříleli") a hned deset z nich připadá na všední dny, což mi přijde fajn :) Tak na to se můžeme opravdu těšit, to je realita.

S NOVÝM DNEM PŘICHÁZÍ VŽDY NOVÁ SÍLA A NOVÉ MYŠLENKY!

- ELEANOR ROOSEVELT -

     Pro mě byl přechod do Nového roku vlastně příjemný a úplně nenásilný. Za což jsem ráda. Poslední den roku, tedy Silvestr, mě totiž nic moc neříká a často končím v posteli ještě před půlnocí. Tentokrát jsme do půlnoci vydrželi všichni tři a tak jsme si mohli na ten nový rok připít a popřát si vše dobré sobě i našim blízkým. Bylo to milé a pro mě tentokrát hodně živé a dojemné. Prostě tak zvláštně OPRAVDOVÉ.

     Těch deset volných dní bylo moc příjemných. Bylo to milé odpojení od všedních pracovních dnů a všech povinností, které najednou nebyly podstatné a důležité. Byly tu vánoce a čas, jako by se najednou zpomalil. Vánoční svátky, dárky, rodina, stromeček, svíčky, světýlka, knížka, filmy, válení se na gauči, ale i dlouhé procházky, návštěvy, kino, novoroční zoo...prostě všechno, díky čemu to bylo tak, jak to mělo být :)

     A možná díky tomu tu byl i klid. Někde uvnitř mě se zase po nějaké době usídlil a zůstal. Zůstal se mnou a já ho přijala a nechala ho, ať dělá co umí. A i přesto, že se občas zatoulala nějaká myšlenka, která do toho všeho nezapadala, tak tu byl a nenechal mě v tom. Jsem za to vděčná. Jsem vděčná za to, že to tak prostě může být a že mi ukázal, že nechat to být je taky cesta... Je to zase jedna z těch věcí, které pro mě nejsou samozřejmé. Moc dobře totiž vím, že někdy stačí málo a je všechno úplně jinak, než bych si přála. Tentokrát jsem to ale prostě nechala být a ono to fungovalo... super! :)

SVOBODA JE PRO MĚ NEDOVOLIT SVÉMU STRACHU, SVÝM MYŠLENKÁM, ABY MĚ OVLÁDALY.

- ANIE SONGE -

     Nechat něco být, to je velký krok, dokonce by se dalo říct, že je to takový skok do neznáma. Nechat to být a nekontrolovat, neřídit, neanalyzovat, nepřemýšlet, prostě nedržet ty otěže v rukou, to je něco, co před pár měsíci nepřipadalo v úvahu. Něco, za co jsem na sebe opravdu hodně pyšná! Vážně moc!

     A teď už jsou tu zase všední dny, dny plné povinností a práce. A ono je to dobře, do života mi to přinese zase alespoň trochu řád, který mi, pravda, posledních pár dnů vůbec nechyběl, ale který pro svůj život přece jenom tak nějak potřebuju. Potřebuju nějaký řád a pravidla, díky kterým jedu v nějakém ucelenějším a pevnějším "koridoru" a jsem klidnější, když vím, že ty záchytné body v podobě určitých povinností, pravidel a dalších věcí vidím a nebo cítím kolem sebe.

     A upřímně se už taky těším na pár věcí, který mi o tom volnu přece jen trošku chyběly. I když už taky ne tak moc jako jindy...ale o tom zase jindy :)

     Přeju pěkné dny sobě i Vám všem!

-lm-