...NAHORU A DOLŮ...
NĚKDY MUSÍTE PROSTĚ SKOČIT A KŘÍDLA SI NECHAT NARŮST AŽ CESTOU DOLŮ.
- Les Brown -
Jsem takový tulák. Toulající se snílek. Ráda se toulám...jdu nebo jedu bez cíle krajinou, cestou necestou a obdivuju, divím se, zkoumám, zjišťuju, vnímám, cítím...asi JSEM!
Tady venku se člověk vlastně nikdy nemůže úplně ztratit. Vždycky tu bude spousta silnic, malých cest či ještě menších pěšin, které nás někam dovedou. Vždycky nakonec najdeme něco nebo někoho, koho se můžeme zeptat na cestu a on nás NASMĚRUJE!
Jsem tak trochu tulák, toulající se snílek, který se nechává často a RÁD pohltit svýma myšlenkama, světem, který nikdo jiný nezná. Někdy spěchám, strašně moc, mám spoustu otázek a chci na ně znát všechny odpovědi - TEĎ HNED! Někdy se jen tak líně ploužím mez všemi těmi myšlenkami a zkoumám, divím se, obdivuju, zjišťuju, vnímám, cítím...i tady JSEM!
Někdy je vše naprosto jasné, vím co mám dělat, co chci a co rozhodně ne. Chápu proč jsou věci takové jaké jsou, proč i JÁ jsem taková jaká jsem. Je to prostě jasné, barevné a dost dobře viditelné!
Ale někdy přijde tmavý mrak, setmí se, věci ztratí barvu, jsou tmavé a i JÁ se ZTRATÍM! Někde mezi všema těma myšlenkama, mezi vším tím co obdivuju, zjišťuju a zkoumám. Mezi vším tím, co tak dobře znám, vnímám a cítím. ZTRATÍM SE! ...zrychluju, utíkám, kličkuju, pořád dokola hledám všechny ty cesty, které tu ještě před chvílí byly a které přece NIKDO nezná líp než JÁ!
Nejsou tu! Jsou pryč! Jsou schované pod tím černým nánosem těžkého prachu a mě docházejí síly! Jsem slabá! Zničená a odevzdaná napospas novým myšlenkám, které jsou šedé, studené a bolavé...ale přesto TAK ZNÁMÉ! I tady JSEM! Malá a vystrašená! Nemám tyhle černé a studené myšlenky ráda, NENÁVIDÍM JE, bojím se jich...a přesně v tuhle chvíli i JÁ, dospělá ženská, potřebuje pevně obejmout, pohladit a slyšet, že to bude DOBRÝ!
Můj život je prostě NAHORU A DOLŮ, trošku jako jízda na horské dráze. Je plný zatáček, kdy se musím pevně držet, abych nevypadla ze sedačky. Je plný rychlých sjezdů, kdy se docela bojím, ale na které se VŽDYCKY vlastně TĚŠÍM, protože v nich je ten zvláštní adrenalin, který přece jen POTŘEBUJU a který mi dělá nějakým podivným způsobem "DOBŘE"! Sjezd, který mě nabudí, díky kterému načepuju tu potřebnou energii "do žil" a díky kterému se mi pak zase jede líp do toho velkého kopce. Někam NAHORU! Někam, kde to mám ráda, kde mám rozhled a kde se můžu zase NADECHNOUT a odvážně se vrhnout DOLŮ Z KOPCE...
...PAK UŽ STAČÍ JEN ROZTÁHNOUT RUCE A VĚŘIT... a někde tady začíná SVOBODA... :)
Jsem snílek...někdy křehký a naivní, jindy odvážný a odhodlaný, někdy vystrašený a schoulený někde v koutě, pak zase veselý a rozjívený plný energie s touhou sebou strhnout všechny ostatní...
Možná nezapadám do všech těch "ŠKATULEK", do kterých se snažíme sebe i ostatní nějak nacpat a dost možná mi to VŮBEC NEVADÍ! Nemám ráda "ŠKATULKY"! Blbě se v nich dýchá a není z nich nic vidět. JSEM TAKOVÁ JAKÁ JSEM A JE TO TAK V POŘÁDKU!