MUSÍM BÝT VŽDY VÝBORNÁ?!?
Otázka, která se mi často honí hlavou a na kterou pořád ne a ne najít odpověď.... Proč mám pocit, a to opravdu SILNÝ POCIT, že musím být, a to nejlépe VŽDY a za VŠECH okolností VÝBORNÁ?! PROČ mi nestačí být třeba jenom DOBRÁ nebo DOSTATEČNÁ?! Vždyť přece být v čemkoli dobrá je fajn a být v některých věcech dostatečná znamená, že to přece stačí, ale...
Je tam to malé a trošku nenápadné slůvko ALE, které tam z nějakého důvodu prostě vždycky naskočí. A to i ve chvíli, kdy jsem SKUTEČNĚ VÝBORNÁ, kdy se mi něco podaří, kdy vidím, že jsem něco zvládla nebo se mi NĚCO POVEDLO. A tak si říkám, že i když jsem vlastně VÝBORNÁ, tak někde uvnitř mě je stejně něco nebo někdo, komu to nestačí. A to je hrozně vysilující, protože ať udělám cokoli a jakkoli, tak to vlastně NIKDY NESTAČÍ. Nejsem prostě DOST...dost sama pro sebe. Ale i o tom je ta moje cesta sebepoznání. O tom, že jsem k tomu, že sama pro sebe nejsem zatím pořád dost..., že jsem k tomu dospěla a přiznala si to. Ono to totiž není vůbec jednoduchý a věřte nebo ne, ale tohle zjištění docela dost bolí.
A tak si často říkám, kde se tohle stalo, kde se vzala ta strašná touha po tom, být dokonalá, být nejlepší, být prostě výborná? Hodně o tom přemýšlím a často někde čtu, že tyhle věci si v sobě většinou neseme už z dětství. Že je to nějaký "vzorec", nějaká "rovnice", kterou jsme si do sebe kdysi uložili, ať už mi sami nebo někdo jiný, a začali ho nebo jí aplikovat v případě, kdy to bylo třeba a ono se to vlastně tak nějak zautomatizovalo. Stal se z toho mechanismus, automat, který vždycky všechno vyřešil a tak nějak "zametl" a dlouho to vypadalo, že to tak může být.
Ale i automat se může porouchat, i automat je potřeba čas od času trošku "poštelovat", možná mu nahrát nový software, aby byl zase "fresh"... No vlastně i já prožívám takový svůj "refresh", takový oživení toho mého softwaru.
A napadá mě, že ono je to vlastně dost podobný, to moje přirovnání počítače, softwaru a hardwaru k fungování našeho těla, duše a zdraví, jak už fyzického, tak hlavně toho duševního. Když si koupíte nový počítač a nahrajete do něj software, aby jste ho mohli používat a sloužil Vám, tak je to vlastně takový čistý "nepopsaný list papíru", a je připravený fungovat jak nejlíp může. Je v podstatě v nějlepší formě, protože ještě není zaneřáděný žadnými informacemi, které ho tíží, nenajdete v něm žádný spyware, žádný vir ani žádný zbytečný aplikace a programy, které ho začnou časem zpomalovat. A nakonec ho většinou zahltí natolik, že už není schopný Vám stačit, že už prostě nemůže.
A o tom to vlastně všechno je, teda myslím :) O tom že i my se narodíme jako čistý nepopsaný list a tak, jak jdeme životem, na sebe nabalujeme spoustu informací, spoustu aplikací a programů a snažíme se, aby jsme fungovali jak nejlépe můžeme. A i ten náš "vnitřní software", a ono se to stává, může dojít do stádia, že už prostě NEMŮŽE. Že už ten systém v nás je tak moc zahlcený a přehlcený vším, co jsme do něj nahrály, že začne prostě špatně fungovat, některé věci začne špatně vyhodnocovat, je přetížený! A naše tělo v podobě hardwaru na to taky začne reagovat.
A pak máme několik možností. Když už nám počítač nestačí, můžeme ho přeinstalovat, udělat z něj několika málo pokyny zase ten "čistý nepopsaný list" a začít znovu, od začátku...nebo ho můžeme vzít a vyhodit ho. Prostě se ho zbavit! Jak jednoduché...
S námi je to prostě trošku složitější. Bohužel nás nikdo nenapojí přes zázračný "kabílek" do nějakého ještě zázračnějšího stroje a neudělá z nás pár pokyny zase ten "čistý nepopsaný list", za což jsem ale upřímně strašně ráda. Nicméně možnost, jak se "refreshnout" tady je i pro nás. A jedna z těch možností je třeba cesta, po které jdu já.
Pro mě je to třeba právě psychoterapie, ale taky hlavně chuť, síla a asi i odvaha v sobě všechny ty programy, které tam už nepatří a které mě už jen berou energii, najít a některé třeba vymazat nebo přeprogramovat nebo oživit nějakou novou verzí... A to je cesta sebepoznání, která mi dává smysl a kterou mám moc ráda.
A to mě vrací na začátek, k tomu, že v tuhle chvíli já vím, že mám uvnitř nějaký "prográmek", který poměrně dost řídí můj život v touze po nějaké DOKONALOSTI a v touze být neustále VÝBORNÁ. Který je momentálně silnější než ostatní a nutí mě myslet si, že nikdy nebudu sama pro sebe DOST... Ale já věřím tomu, že i tenhle "prográmek" jednou přeinstaluju na novou verzi a že bude šlapat přesně tak, jak já budu potřebovat...a to i přes to, že teď jsem z toho smutná a že mě to hledání a zkoušení stojí hodně sil!
A jen taková poznámka na závěr...takových prográmků, které musím ještě "poštelovat" mám daleko víc...
POKUD SE VÁM ZDÁ, ŽE JE POTŘEBA VE SVÉM ŽIVOTĚ NĚCO ZMĚNIT, PAK SE VÁM TO NEZDÁ...