...MALOVÁNÍ...

     Dneska mám molavací den...odhodila jsem všechny skripta na zkoušku do kouta a maluju. Musím říct, že jsem se na to od rána těšila jako malá holka. Poprvé jsem totiž chtěla vyzkoušet akrylové barvy a malování štětcem, což jsem ještě nikdy nedělala, kromě jednoho chabého pokusu na papír. Navíc mě tu od minulého víkendu stojí malířský stojan, který jsem si moc přála a tak jsem odhodila zábrany, vzala štětec a barvy a pustila se do toho. A výsledek je vlastně hodně fajn, jsem moc spokojená :)

     Srdce, stromy, nebe...to jsem já, tak trošku romantik s hlavou v oblacích, trošku citlivka, která sama sebe umí docela dobře dojmout (třeba tímhle svým obrazem)...už tam chybí jenom voda, ale ta teď zrovna padá z nebe, takže jsem vlastně úplně spokojená. Zjistila jsem, že nepotřebuju moc a taky to, že už neříkám, že chci být ŠŤASTNÁ. Spoustu se toho změnilo, a právě i hodně takových slovíček. Najednou být šťastná není to, po čem tak prahnu, najednou chci být jenom SPOKOJENÁ a přiznávám, že často jsem.

     A přece přicházejí chvíle, kdy se tohle všechno někam propadne, do nějaké "černé díry" a najednou si vůbec nejsem jistá kdo jsem, co umím, v co věřím a komu... Najednou v sobě cítím spoustu vzteku, na sebe, na svůj život, na to jak jsem hloupá, neschopná, k ničemu... a začnu mít potřebu si něco dokazovat. A začnu mít potřebu se honit...ale za čím? Nikdy jsem ve svým životě neměla tolik, kolik mám teď!

     Mám všechno co potřebuju a někdy mi to nestačí! A pak občas přicházejí právě ty chvíle, chvíle kdy se vztekám a kopu kolem sebe, a to často jen proto, že si nechci něco dovolit...protože se to třeba nehodí, protože je to nepatřičný, protože po mě někdo chce něco jiného... A tak občas zazmatkuju, ale jen na chvíli, protože teď už vím, kam patřím, ke komu a s kým jsem nejspokojenější :)

...tenhle obraz, ve kterém vidím svobodu, život, spokojenost a kus sebe je ve skutečnosti deska mého nového stolku do pracovny, mám z něho radost :)