KONEC ROKU...A PŘIJDE JEŽÍŠEK!

     Blíží se konec roku. Je už půlka listopadu a za chvíli se to "překulí" a bude tu konec. Konec roku, který byl hodně zvláštní. Pro mě je tento rok prostě výjimečný, ani ho vlastně neumím popsat a asi ani nechci. Napadá mě snad jen horská dráha...nahoru a dolů.

     Konec roku pro mě vždycky znamenal VÁNOCE. Mám tyhle svátky strašně ráda. Miluju je už od dětství a myslím, že se to nikdy nezmění. Vánoce jsou pro mě něco zvláštního až možná trošku mystického. Pokaždé se ve mně probudí spoustu pocitů, které jsem cítila jako dítě. To zvláštní těšení, to očekávání, jak to dopadne. Jestli ten Ježíšek přijde a přinese to, co jsem si tak moc přála. A to i v době, kdy už jsem moc dobře věděla, že Ježíšek není. Že s těmi dárky je to tak trochu jinak. Nikdy mi tohle zjištění nezabránilo v tom zvláštním pocitu těšení a očekávání. A upřímně jsem strašně ráda, že i teď, kdy už jsem "velká holka" 😊 mi tyhle pocity zůstaly a díky tomu je můžu předávat dál a svojí rodině pořád dělat ty krásně VÁNOCE, kde cítím právě tyhle pocity.

VÁNOCE, DĚTI, TO NENÍ JEN DATUM. JE TO STAV MYSLI.

- MARY ELLEN CHASE -

     Tento rok bude vlastně první, kdy u nás, tak nějak veřejně, přišlo to přiznání, že s Ježíškem a s dárky je to prostě trošku jinak. Přišlo to tak nějak logicky a nenásilně. Myslím, že už loni jsem cítila, že Lucka ví, že je to jinak. Použila jsem tedy pár oťukávacích otázek...ale ona se vlastně přímo nezeptala a já do toho taky nijak víc nešťourala. Tohle téma, jestli říct dítěti a kdy, že dárky nenosí Ježíšek mi přijde strašně zvláštní. Právě loni jsem po tom trošku pátrala a přečetla si spoustu článků a diskuzí. Dočetla jsem se například to, že je potřeba to dětem říct co nejdříve, že jsou pak zklamaní a cítí se obelhaní. A nebo také, a to je podle mě trošku předsudek, že se tomu dítěti budou děti ve škole smát a bude z toho mít trauma. Nevím, já si osobně myslím, že děti jsou v tomhle směru daleko chytřejší než mi, dospělí. A taky daleko vnímavější.

     Myslím, že spousta dětí to v určitém věku začne moc dobře chápat. Ve škole si o tom děti povídají, něco zaslechnou v rádiu, v televizi....a určitě i od nás, když to řešíme a povídáme si. A myslím, že jde jen o to, jestli to dítě chce přestat věřit, jestli už je připravené přijít a říct: "Prosím tě mami, myslíš že jsem nějaký malý dítě, abych věřila, že dárky nosí Ježíšek? Já to přece vím, že je kupujete Vy!" A přesně s tímhle sdělením letos přišla i naše Lucka. Tak mi to věcně oznámila, když jsem se jí ptala, kdy že bude psát ten dopis pro Ježíška. V tu chvíli mě to vlastně hrozně dojalo a vím, že jsem jí obejmula a chvíli si jí k sobě pevně přitiskla. Protože to přesně jsou ty chvíle, kdy si tak sama v sobě povzdechnu, že mi ta holka prostě roste a to mě přijde vlastně strašně smutný, ale i moc dojemný.

     Nicméně, i přesto, že v tomto máme tedy jasno, tak máme už asi dva dny dopis pro Ježíška na okně. A i přesto, že přece není už žádné malé dítě, které věří na Ježíška, tak každý den to okno kontroluje, jestli je už ten dopis pryč. A to je na tom právě to krásný. Že i přesto že vím, tak je tam něco...něco zvláštního, prostě něco mystického. Něco, co vlastně v tomhle směru pořád cítím i já a díky čemu se na ty Vánoce každý rok těším. V tomhle je ve mně asi pořád kus dítěte, za což jsem vlastně strašně ráda.

TEN, KDO NEMÁ VÁNOCE V SRDCI, JE NIKDY NENAJDE ANI POD STROMKEM.

- ROY L. SMITH -

     A proto si myslím, že bychom měli nechat děti být dětmi a nebrat jim jejich sny, jejich fantazie a jejich tužby a přání. Prostě jít vedle nich, být s nimi, vnímat je, poslouchat a snažit se je trošku vést, ale dopřát jim ten luxus, být prostě dětmi. Alespoň takhle tu moji úlohu chápu já.

     A ta krásná pohádka o Vánocích a Ježíškovi, který nosí jednou za rok stromeček a dárky jen proto, aby nám udělal radost, to přece není lež...to je prostě POHÁDKA. A já mám tuhle pohádku vážně moc ráda a doufám, že u nás tahle pohádka bude oblíbená ještě hodně dlouho, nejlépe napořád.