DŮVĚRNÝ ROZHOVOR
Mluví spolu vlastně velmi často. Jsou i dny, kdy spolu mluví v podstatě nepřetržitě. Dohadují se, vyměňují si názory, jedna druhou přesvědčuje o té své pravdě. Vedou spolu nekončící dialogy o spoustě věcí. A protože těch témat na rozhovor je poslední dobou celá řada, tak se na tyhle své DŮVĚRNÉ ROZHOVORY asi už i těší.
O kom to mluvím? No přeci o sobě a ... o sobě! :) Ono je vlastně hrozně fajn zjistit, že tam někde uvnitř sebe může člověk najít parťáka, který s ním může být a je vlastně pořád. A je strašně fajn zjistit, že, ten "někdo" není jenom protivný hlas, který se s Vámi pořád hádá. Který Vás tak často kritizuje, zrazuje, který Vám říká, že už Vám v životě dávno ujel vlak a prostě a jednoduše Vás děsně S... ŠTVE! Vytáčí Vás a Vy ho nemůžete nijak vypnout. A nevšímat si ho? No, to NEJDE!
A pak se něco stane...najednou se Vám ztratí! A vy zjistíte, že jste z toho totálně v pytli. Najednou je TICHO! NIKDO NIC NEŘÍKÁ! A Vy ho začnete hledat, protože to, že Vám pořád něco říká, bylo sice děsně nasrávací, ale to TICHO...to je přímo k zbláznění. Tak tohle se mi stalo. Zhruba někdy po půl roce terapie jsem ztratila sama sebe. A v tomto období mi asi došlo to, že já nejsem jen já! Že já jsem i někdo, koho utvořil život, jeho rodina, škola, spolužáci, společnost, očekávání druhých, naplnění něčích představ, práce a asi tisíc dalších věcí...
ŽE TO ZNÍ BLÁZNIVĚ? ASI JO, ALE KDO JE DNESKA "NORMÁLNÍ", ŽE JO? :))
POKUD BOLEST IGNORUJEME ČI SKRÝVÁME, ROSTE A ROSTE, AŽ DO CHVÍLE, KDY PŘED NÁMI VYVSTANOU DVĚ POSLEDNÍ MOŽNOSTI: ZMĚNA NEBO ŠÍLENSTVÍ.
- DAN MILLMAN -
Vážně se tehdy stalo něco divnýho. Najednou jsem tam byla jen JÁ a uvnitř mě NIKDO nebo NIC?! Byla to vážně síla, dokonce taková, že jsem musela povolat na pomoc svojí terapeutku a naprosto vážně jsem jí tehdy brečela do telefonu...že je TICHO, PRÁZDNO, VELKÝ NIC...a pro mě byl tento moment nějak hodně ZÁSADNÍ.
Něco jsem pochopila nebo jsem to alespoň pomalu začala chápat. Myslím, že jsem pochopila, že dokud nepoznám sama sebe a dokud sama se sebou budu válčit, NIC SE NEZMĚNÍ. Že jediná cesta ke spokojenému a klidnému životu vede přesně tudy. Že se jednoduše musím najít, musím se poznat a hlavně, že se musím začít mít taky trochu ráda. A to i se všemi nedostatky, i se všemi divnostmi a odchylkami, které mám.
Ale toto pochopení - to byl jenom začátek té dlouhé cesty. Navíc, jedna věc je pochopit a druhá věc je aplikovat to do svého života. Do všech těch naučených vzorců a rovnic, které už tolik let řešíte stejně a víceméně automaticky. Naučit se tu rovnici zastavit a zkusit jí řešit jinak, nějak nově. Uvědomit si, jak jí chci vlastně vyřešit. Uvědomit si , co vlastně chci a co po mě možná chce někdo jiný. Uvědomit si, že ta rovnice je moje a že si jí vlastně můžu řešit, jak potřebuju já a jak to cítím.
JE TO MAKAČKA, ALE DOBRÁ ZPRÁVA JE, ŽE TO JDE!
KDYŽ FOUKÁ VÍTR ZMĚN, NĚKTEŘÍ STAVÍ ÚKRYTY A JINÍ VĚTRNÉ MLÝNY.
- ČÍNSKÉ PŘÍSLOVÍ -
Jsou to možná malé krůčky, které vidím jenom já, ale jsou tu a mě dodávají sílu, odvahu a hlavně jistotu, že vím, že takhle by to šlo. Že jedině tyto malé krůčky vedou k těm větším a důležitějším. A že bez těch malých a nejistých kroků se nenaučím chodit rychleji...asi tak jako malé dítě, které se učí chodit.
Nejprve se postaví a hlídá si, aby se mělo o co opřít a čeho se držet a pak to pomalu zkouší. Zkusí se pustit a udělat krůček. A i když často padá na zadek, tak ho to neodradí a zkouší to znovu. A ve chvíli, kdy se cítí jistější, tak se pustí a vyrazí. Sice ho ty malé nožičky ještě moc neposlouchají a brkají mu a tak trošku si dělají co chtějí, tak i přesto je každý další krok jistější a jistější.
Tak to je vlastně přesně ONO, to co mě na té terapii tak moc baví a láká...to, že je člověk každým krůčkem jistější a silnější.
A právě díky těmto krůčkům jsem třeba došla až k tomu, že už se sama se sebou TAK MOC NEHÁDÁM, že už sama sebe TAK MOC NEKRITIZUJU a že sama se sebou VEDU DŮVĚRNÉ ROZHOVORY, které mám ráda a které mě zase posouvají o další malé krůčky dále.
PS: Tak možná něco k zamyšlení, ať to zní jakkoliv bláznivě, tak to má logiku.