DEPRESE, PANICKÁ PORUCHA ČI ÚZKOST NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH...ZAMYŠLENÍ

JSME TÍM, ČÍM CHCEME BÝT.

- JEAN PAUL SARTRE - 

     K tomuto článku a zamyšlení mě přivedly nejrůznější diskuze a skupiny na sociálních sítích, konkrétně tedy na Facebooku. Sociální sítě..., to je taková zvláštní věc, o které vlastně pořádně nevím, co si myslet. Na jednu stranu pořád nějak lákají mojí pozornost a hlavně zvědavost a nutí mě se na ně pořád vracet a na druhou stranu mě často ukazují, jaká je dnešní společnost vlastně strašně zvláštní. Jak je často zakoukaná sama do sebe, jak mnohdy to co v nás je neumíme říct, ale naťukat to do klávesnice a pustit to do světa, už se nám zase tak moc těžký nezdá. Jak se tváříme, že nám stačí mít stovky facebookových přátel a ve skutečnosti nemáme s kým zajít na kafe... Navíc mě celkem trápí i taková dravost, bezohlednost až možná mnohdy i agresivita vůči jiným názorům či pohledu na život nebo na svět, které v diskuzích na internetu jsou víc než časté.

     Každopádně i já jsem součástí této velké virtuální bubliny, i já mám svojí stránku na facebooku, i já mnohdy nevydržím a mám pocit, že se musím vyjádřit a přidat svůj názor do nejrůznějších diskuzí. I já  mnohdy sdílím a "lajkuju" a i já mám mnohdy pocit, že fotky z našeho rodinného výletu musí všichni vidět a ideálně i "olajkovat" nějakým výstižným smajlíkem nebo komentářem...! :) A vlastně, když se nad tím zamyslím, tak mi to přijde strašně směšný a nedůležitý, ale jo, dělám to taky!

     Nicméně, teď nechci psát o facebooku, ani o tom, co je podle mě vhodný nebo nevhodný sdílet se světem nebo se svými "přáteli" na sociálních sítích. Chci psát o sobě, o mých problémech jako jsou deprese, strach, úzkost... Zkuste si třeba na facebooku zadat do hledání tak obyčejné slovo jako je DEPRESE. Vyplivne to na Vás minimálně osm založených skupin, které jsou funkční a kde na tisíce uživatelů řeší svoje deprese, úzkosti, paniky, strachy, nejrůzněší fobie, a jiné duševní nemoci.

DEPRESE JE STAV MYSLI, KDY MŮŽETE DĚLAT VŠE, ALE NEJDE DĚLAT NIC!

- NEZNÁMÝ AUTOR -

     V některých těchto skupinách jsem i já členem a poslední dobou velmi často pročítám, co všechno vlastně lidi okolo nás trápí. I já jsem v takové skupině sdílela svůj problém a čekala na nějakou dobře míněnou radu, která by mě mého trápení zbavila. Velkou výhodu takovýchto skupin vidím v tom, že tady potkáte lidi, kteří mají stejné problémy jako Vy a tudíž Vám můžou velmi dobře porozumět. Můžete se jim svěřit a oni na Vás nebudou koukat skrz prsty, protože většinu toho, co prožíváte, oni prožívají také. Někteří jsou na tom lépe než Vy a jiní naopak hůře... Co tím chci říct? Chci tím říct, že tady určitě můžete získat podporu a pochopení, což je samozřemě obrovsky důležité, ale pokud má člověk úzkosti, deprese..., najde tu taky pomoc? Vysvětlím!

     Když se podívám na sebe, jako na panikáře a velmi úzkostného člověka, který je schopný si poměrně věrohodně vsugerovat nejrůznější nemoci a který má díky tomu i spoustu fyzických projevů těch nemocí, které ale nemá... tak takováto skupina  a příběhy lidí, kteří tam píšou, pro mě nemusí být vždy jen přínosem. A mnohdy opravdu nebyla. Je to totiž určité točení se v kruhu! V těchto skupinách jsou totiž většinou nejaktivnější právě lidé, kteří potřebují momentálně nejvíc pomoc, kteří na tom aktuálně prostě nejsou dobře. Tudíž přichází pochopení a uvědomění si, že v tom jak se cítím a co cítím nejsem sama, že je tu spoustu lidí, kteří zažívají stejně nepříjemné pocity a hlavou se jim honí stejně nesmyslné myšlenky jako mě. Mnohdy pochopíte, že Vaše problémy ještě možná nejsou tak velké, že může být i hůře... Ale co dál?!

     Někoho toto zjištění a ujištění může nakopnout a je schopný se sebou pracovat. Někoho to ale může naopak hodit úplně jiným směrem, může si říct,  že z toho možná není cesty ven, že je tu tolik lidí a že se v těch úzkostech, depresích a fobiích potácejí už tolik let...a začne propadat ještě větší úzkosti nebo strachu. V těchto skupinách totiž chybí to zásadní a to je ODBORNÁ POMOC! Skutečný odborník (lékař, psychoterapeut, psycholog,...), prostě někdo, kdo by byl schopný odborně rozebrat situaci každého z nás a tím nám pomoci.

     Tyto skupiny jsou fajn, mohou být i podpůrné, když je člověku hodně úzko a není komu to říct. Ale pokud si v nich budou pořád dokola lidé stěžovat, budou neustále psát o tom, jak jim je špatně a jak celý život nestojí za nic, tak se nikam nepohnou. Pořád dokola budou přeslapovat na jednom místě. I já jsem přešlapovala, nemohla se hnout z místa, tam ani zpátky. Ale díky pomoci odborníků a taky určitě díky svojí vůli a chuti, jsem už konečně vyrazila na cestu.

     JSEM ZA TO STRAŠNĚ RÁDA, JE TO KRÁSNÝ POCIT, KDYŽ VÍTE ŽE JDETE A ŽE SE PŘED VÁMI OBJEVUJÍ NĚJAKÉ NOVÉ CÍLE, ŽE MÁTE ZASE SNY A ŽE MÁTE CHUŤ SE JE PLNIT.

      Je pravda, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podrží, když zakopnu, ale o to je ten život krásnější. Když víte, že tady jsou a jdou po té cestě s Vámi! Že se o ně můžete opřít!

     Pojďme bojovat, pojďme vzít batoh na záda, na nohy nějaký pořádný boty, s sebou otevřenou mysl a vyražme na cestu... Třeba tam potkáme alespoň sami sebe a bude nám dobře!

KDYŽ DÁŠ K MALÉMU MALÉ A UDĚLÁŠ TO ČASTO, Z MALÉHO SE RYCHLE STANE VELKÉ.

- HESIODOS -