TRIP PRVNÍ...

JSME V CHORVATSKU!

Jsme v Chorvatsku, na ostrově Dugi Otok, v městečku Sali.

A toto je moje první ranní procházka, můj ranní trip :) Je ráno - 8 hodin. Sedím u moře a snažím se nepřemýšlet. A světe div se, ZATÍM TO NEJDE!

Je tu moc krásně. Je ráno a sluníčko už pěkně pálí, ale tohle ranní sluníčko je moc příjemný. Ještě je taky takové rozespalé, ale říká - "tak bacha, už jsem tu". Sedím na krásném hladkém kameni a o druhý se opírám. Takové přírodní kamenné křesílko, kterých je tu okolo hned několik.

Moře je celkem klidné, jen malé vlnky od v dálce projíždějících lodí občas pleskají a šplouchají o kameny, které vykukují z moře. Je absolutní klid, který se snažím do sebe si uložit. Je to silný! Cítím knedlík v krku a po tvářích už mi zase tečou slzy. Nikdo tu není. Jen já, moře, kámen, který mě příjemně chladí do zad, lehký větřík, který mi příjemně chladí krk a pak modré nebe plné různých bílých obláčků. Často v nich s Luckou něco hledáme....zvířátka, postavy...někdy nám z nich vznikají i nekonečné příběhy. To je moc fajn!

Za zádama mi stojí plno velkých a zvláštně pokroucených borovic, kde řvou cikády jako krávy :) Prostě typické Chorvatsko, takhle ho znám já a takhle ho vnímám a mám ho ráda. Život, zdá se být fajn, a já tu přesto sedím a tečou mi slzy. Projev všech mých pocitů. Koktejl radostí, strachů, štěstí, úzkostí, odhodlání, nových očekávání, strachů ze zklamání, z vděku za všechno... Je to těžký, hodně to bolí, ale zároveň jsem vděčná a jo, jsem na sebe i pyšná a hrdá! Sice zatím jen trochu a tak nějak nenápadně, ale JSEM!

A JSEM TU S DVĚMA NEJBLIŽŠÍMA BLÁZÍNKAMA, KTEŘÍ MĚ DOKÁŽÍ BĚHEM CHVÍLE NAŠTVAT I ZAHRNOUT NEKONEČNOU LÁSKOU...ASI TAK, JAKO JÁ JE :)

MILUJU JE...