STÁLE STEJNÝ SEN aneb CESTA!

     Už nějaký ten rok, vždy za nějaký čas se jí opakuje stejný sen. A dnes v noci přišel znovu a byl zase úplně stejný. Má stejný začátek, stejný průběh a většinou se nakonec vzbudí i ve stejnou dobu...tudíž má i stále stejný konec. Ale konec toho snu to rozhodně není...jen to pokračování ne a ne přijít!

SEN, NAD KTERÝM SE NEZAMYSLÍME, JE JAKO DOPIS, KTERÝ NEOTEVŘEME.

- CARL GUSTAV JUNG -

     Ten sen je vlastně docela hezký. Je takový cestovatelský. Vždy v něm úplně jasně cítí tu cestovní horečku, kdy si balí kufr, lepí na něj cedulku se jménem a přetáhne ho ještě takovou tou průhlednou smršťovací fólií. Jasně si uvědomuje, že znovu a znovu kontroluje, jestli má všechny potřebné doklady ve svém baťůžku, že tam má opravdu vše, co potřebuje.

     Pak už sedí naprosto neohroženě na sedačce v letadle a letadlo začíná startovat. Tomu se musí vždy, když o tom snu přemýšlí, strašně smát. Ona totiž letadlem nikdy v životě neletěla a dokonce je přesvědčená, že letět letadlem by pro ní rozhodně nebyla "procházka růžovým sadem" :). Letadla jí sice vždy hrozně přitahovala a i teď málokdy odolá pohledu na bílou čáru na nebi, ale při představě, že tam někde nahoře v tom letadle sedí ona, se vždy zase vrátí pěkně na zem, na tu pevnou půdu pod nohama. Ale i přesto, že má z létání strach, jí často v hlavě blikne myšlenka, že to jednou stejně zkusí a že ta vysněná Paříž se jednou uskuteční.

     Ale zpátky k tomu snu. Zatím nikdy nepřišla na to, kam to vlastně letí. Co je to za město?! Je to velké město, plné starých, ale krásně udržovaných budov, obchodů a kaváren. Všude jsou náměstí, ulice a uličky vydlážděné kamennými kostkami a ulice jsou obrovsky rušné a plné aut, tramvají a lidí. Ale i přesto, že je tam takový ruch, je tam vlastně obrovský klid. A ona tam jen tak chodí, chodí tím městem, zná úplně přesně cestu z nádraží do hotelu, zná tu kavárnu, kterou míjí a ty vysoké železné schody, po kterých se dá dostat nahoru nad náměstí, kde jsou obchody a restaurace. Zná ten velký hotelový pokoj i to okno, ze kterého není žádný výhled. Je to přesně takové to okno, které když odhrnete závěs, tak je tam jen zeď toho protějšího hotelu...    

SEN JE OTVOR, KTERÝM VE VZÁCNÝCH CHVÍLÍCH NAHLÉDNEŠ DO OBSAHU SVÉ DUŠE.

- OTTO FRANTIŠEK BABLER -

     Taky ví, že tam nikdy necestuje sama. Cestuje tam s několika dalšími lidmi, ale jestli je to výlet s přáteli nebo nějaká pracovní cesta, to vlastně taky není jasné. Dokonce si i myslí, že to jsou v každém snu úplně jiní lidé a že o ně tam vlastně vůbec nejde.

     Každopádně si to tam vždy příjemně užije a ve chvíli, kdy se chystá na cestu zpět se stane zase pokaždé stejná věc. Vyrazí z hotelu tou známou cestou na nádraží...a najednou neví kudy a začne bloudit. Začne bloudit tím obrovským městem, neví kde je, jde čím dál rychleji a pak už běží. Běhá po všech těch uličkách, které zná, ale to náměstí s tím nádražím, kudy se dostane na letiště, to tam prostě nikde není.  Ale ona ví, že jsou to ty staré známé ulice, že tyhle přesně vedou tam, kam ona potřebuje...ale ono to tam prostě není. Pořád to zkouší, pořád běží a běží a ví, že už to nestihne, že nestihne ani ten vlak, natož letadlo. Ví, že jí uletí a ona neví co si počít...nestihne to...už nemůže...a najednou blik! A JE VZHŮRU. Byl to sen, zase ten sen, o kterém bude zase nějakou dobu přemýšlet a říkat si, že tenhle sen jí prostě chce něco říct, že to není jenom takový OBYČEJNÝ SEN.

     Je to cesta?! Cesta, kterou ona tak usilovně hledá?! Přijde jí to tak. A dokonce si myslí, že dokud tu cestu nenajde a nepůjde po ní tak sebejistě jak jen to bude možné, tak nezjistí, jestli to letadlo stihne a vrátí se domů a nebo ne...!

VYDEJ SE S DŮVĚROU ZA SVÝMI SNY!

- HENRY DAVID THOREAU -