BLBÁ NÁLADA...PROSTĚ OBČAS PŘIJDE!

     Jsou dny, kdy člověku není úplně nejlépe. A i když se snaží, tak prostě ta ne úplně příjemná nálada ne a ne odejít. Drží ho v nějakým zvláštním sevření a nechce se pustit. A co teď?! Co s tím?! Má cenu se s ní prát? Nebo je lepší se jí snažit zas tak moc nevšímat a čekat, až jí to přestane bavit a zmizí? 

     Moje přirozená (naučená) reakce na blbou náladu nebo na nějakou vnitřní nepohodu je asi naštvání. Naštvání na sebe! Ne na tu BLBOU NÁLADU, která si sem jen tak odněkud přisvištěla a teď otravuje, ale na SEBE! Což už vím, že je blbost, nicméně...ta reakce naštvání velmi často přijde a já se tudíž musím bránit ještě jí. Na druhou stranu, nutno podotknout, že už asi umím rozpoznat, že je to jenom blbá nálada, že jak přišla, tak pravděpodobně zase odejde. Že se prostě překulí!

     A to mi přijde strašně důležitý. Uvědomit si a naučit se rozeznat, že ta vnitřní nepohoda není žádná deprese, která Vás jde skolit, ale že je to opravdu jen úplně obyčejná blbá nálada, která může souviset se spoustou věcí, které se kolem člověka dějí. Ať už je to počasí, nějaké přiznání si situace, která Vám není úplně příjemná, nebo někdo řekne nebo udělá něco, co se Vám nelíbí, nebo se někdo nechová podle Vašich představ, nebo nejste spokojení v práci, chtěli by jste si předělat bydlení a nemáte na to peníze...může to být cokoli. 

     Dokonce tahle blbá nálada, nás holky, může postihnout (a hodně z nás bohužel postihuje), každý měsíc v rámci našeho cyklu. Takže to můžou být opravdu jen a jen hormony. A i tohle je, obzvlášť pro panikářky, dobré se naučit vnímat. Spousta žen s úzkostmi a depresemi opravdu zažívá zhoršení stavu právě týden nebo i čtrnáct dní před menstruací. A je dobré si to uvědomit, zamyslet se a zjistit, jestli to špatné období, které se tu a tam objevuje, nemá právě tuto spojitost. A už jen tohle zjištění přináší určitou úlevu. Úlevu, že to není vlastně nic jiného, než PMS. Ne že by ty projevy byly menší nebo příjemnější, ale časem to psychicky opravdu přináší určitou úlevu. Alespoň u mě to takhle zafungovalo.

     A proč o tom píšu zrovna dnes? Protože už tak čtyři dny si v sobě nosím nějakou nepohodu, nějakou blbou náladu, která vlastně nemá žádné rozumné vysvětlení. Prostě to tak je. A i když zkouším všechno možný (psát, něco dělat, cvičit...ani procházka nepomohla), prostě to ve mě pořád je a nejde se toho zbavit. Není to nic hrozného a naštěstí to má pozitivní vývoj, díky čemu si říkám, že to prostě zase odejde. A to je taky velká změna za kterou jsem ráda! To, že to možná už umím rozeznat, že si už umím říct, že tohle není nic hrozného a že to zase přejde. Ještě tak před třemi měsíci bych se tím nechala pohltit a tak moc tuhle blbou náladu řešila, že by z ní možná nakonec vykoukla zase úzkost, strach a panika. Ale nic takového se zatím neděje a ani nemám pocit, že by z toho mohlo něco vzniknout. A to jsou právě ty malý krůčky, ze kterých mám tak velikou radost. 

POKUD MÁTE ODVAHU ZAČÍT, MÁTE ODVAHU USPĚT.

- RALPH SMART -

     Takže vedu pořád vlastně boj sama se sebou. Ale ten boj už není tak "na krev", a dost možná, že už to není ani boj, že už jsou to jen takové menší "šarvátky", takový pošťuchování, které není už jen bolavé, ale někdy dokonce i docela zábavné a posilující.

     Tak jsem vlastně překvapená, k jakému závěru mě tento článek přivedl. Vlastně se mi moc nechtělo psát o tom, jak mi není úplně dobře a jak nejsem v pohodě. Ani jsem nevěděla, jak to vlastně uchopit. Ale nedopadlo to úplně nejhůř, co myslíte?!    

PS: Tenhle článek je pro všechny panikáře, pro všechny, kteří mají úzkosti, strachy nebo třeba paniky. A hlavní myšlenka? Asi pracovat na sobě a se sebou a dělat malé krůčky, ze kterých budete mít určitě radost. Tak jako já. A já neříkám, že je to všechno za mnou, že už bude jenom dobře (i když to bych si přála snad nejvíc na světě). A taky si myslím, že pokaždé, když se všechno nebude vyvíjet podle mých představ, že to pro mě bude vždycky o dost těžší než pro ostatní...ale to, čím teď procházím a to, co se o sobě dozvídám, mi dává smysl a díky práci v terapii si na sebe dělám vlastně takový "návod k použití". A ten se bude hodit vždycky :)