...A PŘIŠLA TERAPIE
Neděle, 18.11.2018, 11:36 - tak to je ten den, datum a čas kdy jsem poslala mail s prosbou o pomoc.
Je to zvláštní, momentálně po dlouhé době čtu znovu tu zprávu, kterou jsem posílala do Fokusu. A v myšlenkách se snažím vrátit do té chvíle, do toho okamžiku...v tom mailu jsem já, poznávám se, vím, že jsem brečela když jsem ho psala a doufala a tak moc si přála, aby už se něco stalo, aby se něco změnilo a já byla zase ta "veselá a bezstarostná máma, manželka a dcera".
Odpověď přišla ještě v neděli a pak už se to všechno dalo do pohybu. Upřímně, z toho začátku si tak moc nepamatuju. Byly tam schůzky, setkání se sociální pracovnicí a s terapeutkou, nějaký organizační věci...jen vím, že všichni byli milí a hrozně ohleduplní. Pamatuju si, že mluvili potichu a pomalu a tak nějak opatrně. Nevím proč, ale utkvěla mi v hlavě Magda, moje budoucí terapeutka. Všichni něco říkali a chtěli nějaké podpisy a vyplnit papíry a ona tam jen tak seděla a poslouchala a přišla mi tenkrát strašně moc vážná :) Na první schůzku jsem přišla s mamkou, potřebovala jsem tenkrát nějakou oporu, někoho koho znám, abych tam asi vůbec došla. Bylo to těžký, hodně těžký!
KDYŽ DO VŠEHO VLOŽÍŠ ČISTÝ A UPŘÍMNÝ ZÁMĚR, NEMŮŽE TO DOPADNOUT JINAK NEŽ DOBŘE!
Bylo těžký nějak začít mluvit, poprvé něco říkat o sobě úplně cizím lidem. Vůbec dát dohromady nějak srozumitelně to, co mě trápí a taky překonat nějaký stud, že jsem tak moc nemožná. Ale cítila jsem obrovskou podporu a velké pochopení. To mi moc pomohlo, ten přístup, který tam byl. To pochopení a přijetí...
A pak to začalo...přišla terapie. Ocitla jsem se v jedné místnosti, tváří v tvář člověku, kterého jsem neznala a ani vlastně nevěděla, co od toho všeho mám čekat. Netušila jsem, kam mě tohle všechno může dovézt. Jen jsem si říkala, že mám obrovský štěstí, že tu proti mě sedí někdo, kdo mi je sympatický a z koho vlastně nemám strach. A hlavně, že je v té místnosti člověk, který mě poslouchá a je tam jen pro mě. A že mě chápe! Myslím, že tohle bylo opravdu to nejdůležitější - že poslouchá a chápe!
Konkrétně o mé terapii Vám toho zatím určitě moc nepovím, a to asi proto, že je skutečně jen moje. Je to hodně citlivé, hodně bolavé, hodně osobní a já si to hýčkám jen a jen pro sebe :) Navíc mám pocit, že tomu všemu stejně vlastně vůbec nerozumím a že je to pro mě pořád hodně neuchopitelný. Vše co se děje... Jen chci říct, že si myslím, že je skutečně strašně důležitý, jak si Ti dva lidé - klient a terapeut, jak se říká "sednou". On je toho plný internet, nejrůznějších rad jak si vybrat toho nejlepšího psychoterapeuta. Ale myslím, že člověku nezbývá nic jiného, než se s ním prostě párkrát sejít a zjistit, jestli to půjde a nebo ne.
A pak už stačí jen mu důvěřovat a pokusit se otevřít jak jen to půjde (strašně jednoduché, že? :).
Co se ale týče Fokusu, tak to není jen terapie, kterou tak často zmiňuji. Ve Fokusu mi byla přidělena i sociální pracovnice, která je tam taky pro mě. Je to člověk, se kterým se můžete pravidelně scházet a řešit s ním spoustu věcí. Můžete si s ní povídat, jít na procházku nebo Vám třeba pomůže zařídit nějaké věci na úřadech či u dokotora. Pravda je, že já, asi tím, že jsem tak moc propadla kouzlu terapie, která je každý týden, tak jí vlastně tak moc nevyužívám. Někdy mě to mrzí, protože je to moc pozitivní člověk, který dokáže člověku zlepšit náladu a dobít ho pozitivní energií. Ty pravidelné schůzky jsou vždycky příjemný :)
MŮŽEŠ-LI POMOCI, PAK POMOZ. POKUD NE, ALESPOŇ NEŠKOĎ!
- DALAJLÁMA -
Prostě a jednoduše, FOKUS HAVLÍČKŮV BROD je strašně fajn místo a rozhodně se nemusí nikdo bát je oslovit a požádat o pomoc. Jsou tam profíci, kteří umějí pomoci a ona to dnes není tak úplně samozřejmost!