NECHAT ZRÁT...a netlačit!

Někteří z vás si jistě všimli, že jsem se ZE SÍTÍ tak trochu VYTRATILA. CÍTILA JSEM totiž velkou potřebu se ZASTAVIT a PODÍVAT SE na tu svojí "tvorbu" tak nějak S větším ODSTUPEM. Podívat se na to, jestli TO CO DĚLÁM JE POŘÁD ještě o tom, PROČ TO VŠECHNO původně VZNIKLO. Tedy o POMOCI a PODPOŘE lidí, kteří se setkávají SE SEBOU, SE SVÝM PROŽÍVÁNÍM a SE SVOJÍ BOLAVOU DUŠÍ, které možná tak nějak přestali rozumět.

Na světě není nikdy nic úplně špatně. Dokonce i zastavené hodiny ukazují dvakrát za den správný čas.
- Paulo Coelho -

SÍTĚ, tedy ty SOCIÁLNÍ a u mě pak především Facebook, mi vždycky PŘIŠLI JAKO CESTA, která by MOHLA VÉST k těm lidem, kteří možná tuto POMOC HLEDAJÍ nějakou podobnou cestou. K lidem, kteří jsou někde u těch OBRAZOVEK TAK NĚJAK SAMI. MOŽNÁ se cítí OPUŠTĚNÍ, možná ZOUFALÍ a stále HLEDAJÍCÍ tu cestu, která je VYVEDE Z BLUDNÉHO KRUHU úzkostí, panických atak nebo depresí či sociálních fobií. Možná mě TAHLE CESTA dávala největší smysl právě proto, že BYLA z velké části I MOJE. Že i já jsem svého času BYLA právě "TEN ČLOVĚK ZA OBRAZOVKOU", ta VĚČNĚ HLEDAJÍCÍ, zkoušející a stále sama SE SVOU TÍHOU a bolestí. Ta, která hledala jakékoli stéblo, kterého by se mohla chytit a KONEČNĚ SE ZACHRÁNIT.

Možná, že to v určitém období na sítích i takhle bylo…ŽE SE rozhodně VÍC HLEDALO, ČETLO, POSLOUCHALO a NACHÁZELO. A možná že JE TAHLE DOBA UŽ DÁVNO PRYČ a na "sockách" se hledá opravdu už NĚCO ÚPLNĚ JINÉHO. Třeba právě ten RYCHLE DOSTUPNÝ DOPAMIN, který stačí k tomu, abychom opět nějak přežili další den. NEVÍM.

Sociální sítě jsou skvělá věc, pokud a dokud chcete to, co chtějí ony.
- Petr Koubský -

Každopádně I JÁ JSEM SE, myslím, NECHALA ZLÁKAT nějakou VIDINOU MOŽNÉHO ÚSPĚCHU v tomhle virtuálním světě se svým tématem DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ a PEERSTVÍ. Nechala jsem se POHLTIT VIDINOU VIDITELNOSTI, jistého OBDIVU od mých sledujících, nějakým RŮSTEM ČÍSEL a následně JEJICH STAGNACÍ, která MĚ ZNEPOKOJOVALA a NUTILA MĚ o to více natáčet, sdílet, nabízet a PRODÁVAT. A právě ten POCIT "PRODEJNOSTI" MĚ ZASTAVIL a donutil mě SÍTĚ na nějakou dobu ZAVŘÍT a ZJISTIT, JESTLI JE TO VÁŽNĚ TA CESTA, KTEROU SE CHCI s tím, co nabízím, co jsem si vybudovala…tedy SAMA SE SEBOU a se SVOJÍ PEERSKOU SLUŽBOU, VYDAT. A ODPOVĚĎ JE JASNÁ a JEDNODUCHÁ. NECHCI…peerská služba, PEERSKÁ POMOC a PODPORA totiž NENÍ NĚCO, s čím se, v mých očích, DÁ NĚJAK KALKULOVAT. Není to zkrátka něco, z čeho bych já sama chtěla dělat nějaký velký byznys. PEERSKÁ PODPORA je o PARTNERSTVÍ, AUTENTICITĚ, o SEBEZKUŠENOSTI a právě proto asi i natáčím video a píšu tenhle text.

JE TO ZKUŠENOST. A ZKUŠENOST JE V ŽIVOTĚ nás všech obrovsky DŮLEŽITÁ. Zkušenost je něco, co nás MŮŽE POSUNOUT DÁL, ale také NĚCO, z čeho se MŮŽEME POUČIT. Zkušenost NEPŘINÁŠÍ JENOM POZITIVA, přináší i PŘIZNÁNÍ SI TOHO, že jsme ŠLÁPLI VEDLE, že jsme UHNULI Z NAŠÍ CESTY nebo že jsme možná i UDĚLALI NĚJAKOU CHYBU. Ale O TOM ZKUŠENOST JE a O TOM JE I MOJE PRÁCE PEERA. O sdílení této zkušenosti. O PODÍVÁNÍ se "NA SEBE", o podívání se "DO SEBE", o upřímným pohledu, O VIDĚNÍ REALITY a především o VIDĚNÍ TOHO, CO SE MNOU tohle všechno vlastně DĚLÁ. Je Také o ZAHLÉDNUTÍ toho, jestli mě pořád TAHLE CESTA, tak jak jí jdu, DÁVÁ SMYSL, jestli mě pořád DĚLÁ ŠŤASTNOU a NEBO jestli je to pro mě DŘINA a PRÁCE, která mě momentálně STOJÍ SPOUSTU SIL a ENERGIE, kterou v podstatě JEN DÁVÁM a žádnou NEČERPÁM ZPĚT.

A TENHLE POHLED JE strašně BOLAVÝ, alespoň já to tak cítím. A TO JE DŮVOD, PROČ SE MI DO NĚJ NECHCE a taky JEDEN Z DŮVODŮ, PROČ na té cestě pak třeba i ZŮSTÁVÁM DÉLE NEŽ JE NUTNÉ, někdy možná i ÚNOSNÉ.

Zkušenost není to, co se vám stane. Zkušenost je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo.
- Aldous Huxley -

U mě se tenhle POHLED "NA REALITU" DOTÝKÁ především MĚ SAMOTNÉ, nějaké MÉ HODNOTY nebo spíš SEBEHODNOTY, která je tímhle přiznaným pohledem "ŽE JSEM JINDE A JINAK" tak nějak NEPŘÍJEMNĚ OHROŽENA. Spouští to HLASY MÝCH VNITŘNÍCH KRITIKŮ, které v sobě má každý z nás a kteří DOKÁŽÍ BÝT v určitých situacích VÍCE HLUČNÍ NEŽ KDY JINDY. A tihle kritici vypouští velké MNOŽSTVÍ MYŠLENEK, kterým je zkrátka někdy, obzvlášť když nemáme dost potřebné energie, docela LEHKÉ UVĚŘIT. A co Ti kritici křičí? Třeba to, že: " …nejsi dost dobrá…", "...nikoho nezajímáš…", "...všichni to umí líp než ty…", "...jsi trapná, o co se pořád snažíš…", "...jsi sama…", "...jsi trapná…" a tak podobně.

No, jak říkám, JE LEHKÉ TOMU UVĚŘIT a to I PŘESTO, že já VÍM MOC DOBŘE, ŽE TO TAK NENÍ a že z toho, co jsem NA SVÉ CESTĚ ZOTAVENÍ POSBÍRALA, jsem DOKÁZALA VYSTAVĚT a VYPIPLAT něco, CO TU JE PRO DRUHÉ a CO DÁVÁ OBROVSKÝ SMYSL. Něco, NA CO JSEM PYŠNÁ a co může HRDĚ NÉST MÉ JMÉNO. Moje zkušenost PŘETAVENÁ V PEERSKOU POMOC, která si TEĎ zkrátka HLEDÁ CESTU a SVÉ MÍSTO tam, kde nám SPOLEČNĚ BUDE DOBŘE…

A vlastně JSEM asi SAMA ZVĚDAVÁ, KDE se to místo objeví…jestli peerství patří do virtuálního světa nebo mu BUDE daleko LÉPE v naší ÚTULNÉ PRACOVNĚ v Havlíčkově Brodě, kde by mu podle mě MOHLO BÝT VÁŽNĚ KRÁSNĚ nebo to bude ještě všechno úplně jinak…