ENERGIE Z PŘÍRODY...
Jestli je něco, co mi během posledních měsíců dodávalo energii a kde jsem mohla najít tolik potřebný klid, samotu a obrovskou svobodu, pak to byla a je PŘÍRODA! Jestli je něco, kam můžu utéct, přemýšlet, odpočívat nebo brečet, pak je to právě ONA. A ve spojení mě, přírody a deníčku se někdy dějou věci... :)
UŽ VÍM, ŽE CHUŤ DO ŽIVOTA A RADOST Z BYTÍ MŮŽE ČLOVĚK NAČERPAT SNÁZ Z POČÍNÁNÍ PŘÍRODY NEŽ Z POČÍNÁNÍ LIDÍ.
- JAN WERICH -
Příroda, to je zkrátka něco co potřebuju k životu. Bez ní bych asi nebyla schopná fungovat! Přijde mi, že je to nějaká jistota. Místo, kam můžu kdykoliv zmizet, kde se můžu "schovat", když chci být sama. Jaro a léto jsem v podstatě strávila buď v práci nebo někde "venku".
Sebrat se, vzít si batoh, foťák, deníček a psa a prostě jen tak jít, bez cíle se toulat přírodou a pozorovat, jak se mění, jak je každý den jiná a přitom tak moc krásná. Jak začíná růst tráva, jak se objevují první pupeny na planých jabloních a jak jsou každým dnem větší až puknou v krásný bílý nebo růžový květ... Jak se na jaře snaží sluníčko už trochu ohřát tu udusanou zemi po zimě a jak klíčí první zrníčka obilí na polích. Nejdřív jen tak maličko vystrčí zelený lístek a udělají pěkné a rovné řádky a jak jsou pak každým dnem větší a silnější, až se pole zazelená v jeden velký zelený lán. Mám ráda jaro, je cítit ta síla a energie, kterou příroda dává. A tohle jaro bylo ještě něčím zvláštnější. Bylo pro mě daleko náročnější a důležitější než kterékoliv jiné. Bylo hodně bolavý, ale o to víc jsem potřebovala právě tu energii a sílu, kterou jsem takhle čerpala!
Postupně jsem se přírodou "prochodila" až do léta. Z mého pohledu se mi asi zdálo léto už trošku veselejší a to i přesto, že jaro nebo podzim si užívám daleko víc. V létě je na mě prostě moc velký teplo a to vlastně nemám moc ráda. Ale i přesto jsem často utíkala na dlouhé procházky, kde jsem si rovnala myšlenky, přemýšlela o životě a o sobě, brečela nebo psala. Někdy stačilo dojít jen kousek za barák a lehnout si do trávy a pozorovat bílé obláčky na nebi a někdy jsem potřebovala jít a jít a vnímat jenom svoje kroky, které šly jeden za druhým a snažit se o ničem jiném nepřemýšlet.
VŠECHNY KNIHY ZEŽLOUTNOU, ALE KNIHA PŘÍRODY MÁ KAŽDÝ ROK NOVÉ, NÁDHERNÉ VYDÁNÍ.
- HANS CHRISTIAN ANDERSEN -
A teď už je podzim. Podzim miluju! Miluju všechny ty barvy, ty nejrůznější odstíny všech možných a nemožných barev, které jsou snad každý den úplně jiné. Miluju ty rána, kdy je mlha nízko nad loukami a nad lesy a jak se tam jen tak líně povaluje. Mám ráda to podzimní sluníčko, který už tak moc nepálí, ale přesto vytáhne člověka ven a snaží se mu dobít baterky. A myslím, že mám ráda i ty časté deštíky a chladná rána i večery. Mám ráda se večer zachumlat do deky a dát si horký čaj nebo kafe.
A i přesto je podzim zrovna tím obdobím, kdy úzkosti, paniky či deprese o sobě dávají více vědět. Mění se počasí, je více tmy, méně světla a méně sluníčka. Večery jsou delší a je i více času na přemýšlení o sobě či o životě. Pomalu se začíná uzavírat kruh... Možná člověk začíná trošku hodnotit uplynulý rok, dělat si v sobě takový roční úklid, takovou čistku. Možná je to i dobrý čas navázat nějaký intenzivnější vztah sám se sebou...nevím, ale já to momentálně asi tak cítím. Asi to zní divně, ale Ti co vědí, tak Ti chápou! :)
A ať bude zítra jakkoliv, tak dneska je mi krásně!
A JAKÉ ROČNÍ OBDOBÍ MÁTE NEJRADĚJI VY? JARO, LÉTO, PODZIM? NEBO ČEKÁTE NA ZIMU?